Touha...

 

Tak jako se zpívá v písni Dana Landy.... touha je strach a štěrk a udusaná hlína.... tak přesně tak se cítím ve svých 27 letech... Bez zázemí, bez pořádné práce, bez přítelkyně případně manželky, bez dětí... Sám, samotinký jako kůl v plotě, jenž se chystá zbourat parta starých známých dělníků, jež si najímá otylý postarší muž kolem padesátky....

 

Probouzím se každé ráno ve své chladné posteli sám a sám, nikdo tady není.... Není tu aby obejmul člověka, není tu teplo jež sálá z kamen... Je tu jen chlad a hlad.... co brázdí moji duši. Z toho všeho co děje se kolem, jde mi hlava kolem....

 

Snad potupu mučivou vydržím, a pokud ne, nevím co počnu si.