reminiscence léta

Podivej, uz odkvetly pampelisky
a trava je beztak posekana

a tak mi zbyvaji jen vzpominky a fotky

Hodiny na stene, stejne jako vcera nebo v kterykoliv jiny den,
jakoby svym pravidelnym tikotem chtely skodolibe pripomenout nezastavitelny beh casu
Pampelisky odkvetou, prijde leto, podzim....stredni vek, stari....

Stejne hodiny mela i moje babicka, kdyz byla jeste mlada,
ted uz je po smrti, ale to je nezajima a tikaji si dal nezmenenou rychlosti

Mam jim to mit za zle?

Kde jsou kriteria a meritka toho, co trva dlouho, co ma cenu, co je spravne?

Ano, v nas.
Jen u nekoho moc hluboko pohrbene a zapomenute, ale treba pozdeji, treba priste....

V napul nekonecny a napul tak prchavy okamzik, kdy me slunce hralo na tvari,
ja lezel v trave, jakobych si znovu vzpomel na svou neomezenou svobodu,
na to, ze nemusim nic a ze muzu vsechno a na chvili jsem uveril, ze ziti je krasne.