Následující básně se rodily z porevoluční naděje

Jak se rodí dějiny?

Zážitky listopadu jsou jak lavina

ta síla lidu

kéž by byla jediná.

V Praze mladí vyšli do ulic

     však běda

kdo rozkaz k tomu dal

aby dav študáků byl masakrován.

Byli jsme svědky, viděli jsme krev,hrůza

naše děti,žádná lůza

to ony na chodníku v krvi zůstaly,

když běsnící smečku policistů na ně poslali.

Vyhlásili stávku mladí

za své kamarády

přidali se mnozí,divadlo jde s námi.

Herci,to je klasa,nebojí se vůbec

ač jim hrozí basa.

Jsme jednotní ,silní,zážitky jsou mocné

když místo hry

s herci hymnu zpíváme

a každý slzu v oku marně skrýváme.

Požadavky lidu jsou adresné,přesné

vyměnit neschopné

chceme svobodu.

 

 My

Mnoho jich chce podnikat

službě vlasti svůj um dát

chceme všichni pomáhat

mnozí chceme budovat.

Tam,kde jsme se zastavili

to byly ty velké viny

to byly ty ideály

pro které se nám ve světě smáli.

Nuž ,protáhněme naše kosti

křivd a nářků už je dosti

dejme sílu k podnikání

poproste o požehnání.

Hrdost se slzou v oku

Buď hrdý na to,že jsi Čech.

Na krásnou vlast svou i když bez soudruhů

být vlastencem je víc než těžký vzdech.

Buď hrdý na to ,že jsi Čech

nechoď a postůj ještě chvíli

sleduj rychlý dějin běh.

Buď hrdý na to ,že jsi Čech

a pomoz vlasti z nesnází

ucítíš pocit štěstí nepoznaný

jinak pod tíhou svědomí bys kles.

Buď hrdý na to ,že jsi Čech

a slzu utři,co dere se ven v beznaději

a nikdy už,nikdy v životě

nezapomeň,

   že jsi Čech.