Jen moje směska

Někdy se zadívám zpět..Na svou minulost…A říkám si, že minulost tu je abychom jsme se z ní poučili…Je zvláštní že mi tohle někdy stačilo abych brečela? Má minulost? Teďko mi to přijde trochu přehnané…Je zvláštní myšlenka že 2 roky dokáží hodně věcí změnit…Už vlastně skoro 2 roky? Ten čas teda utíká… Přemýšlím nad ní a některá svá jednání nechápu…Ale jsem ráda, že se mohu svorně za sebou otočit a říct si, že ničeho nelituju… Něco mi opravdu příde tak dávno… Musela jsem se před nedávnem ponořit sama do sebe a bylo to více méně zajímavé… Odpověď na několik mých otázek jsem našla v jeho smíchu. Zní to jako klišé, ale bylo to tak…Našla jsem odpověď na otázky co jsem si sama položila…Vzpomínky nemohu zabít, ale vnitřně zabít lidi se dají…Zjistila jsem že někteří lidé pro mě umřeli…A mrtvý se už nechávají odpočívat v pokoji…Jsou ovšem věci co bych si ráda zopakovala…Dobu kdy jsem žila v rodném městě…Dobu, na základní škole, ačkoli jsem skutečně měla ráda malé procento ze třídy……A ačkoli je to nepochopitelné (miluju přítomnost totiž )dobu kdy jsem napsala smsku, která vše započala. Todle je a byla jediná smska na kterou se stále vzpomíná se širokým úsměvem na rtech.. No jo prostě 42letý upocený úchyl….A se svým úsměvem na rtech bych ukončila tudle mou výlevu myšlenek, které nedávají vlastně žádný smysl… 

Netrápím se, nejde mi to.
Tak mi všichni polibte kopyto....