Podle čeho hodnotím lidi ve svém okolí?

Na světě je mnoho hvězd, mnoho zemí, mnoho lidí a přestože se občas mohou zdát všechny hvězdy, země i lidé stejnými, ten, kdo je má skutečně rád je rozezná mezi tisíci. Ale rozezná je proto, že je má rád, nebo je má rád proto, že jsou jiní? Snad každý z nás je takovou pomyslnou hvězdou mezi tisíci, hledí dolů z oblohy na své pomyslné soudce a věří, že on sám je tou nejzářivější hvězdou. Není to tak dávno, kdy člověk kteréhokoliv odlišujícího se jedince odsoudil na smrt. Ale pokud chce člověk vyniknout, musí se stát "jiným" a být "jiný" s sebou vždy nese neporozumění a nechápavé pohledy těch hvězd, které září obyčejným a mnohdy jen umělým světlem.
A my stojíme na dně moře, hledíme na jeho hladinu, kterou nazýváme oblohou a věříme, že hvězdy, které se na ní zrcadlí nejsou jen odrazy skutečných lidí. A ač o nás naše obrazy vypovídají mnoho, umělá tvář, vzhled, či jen neoriginální oblečení činí z nás hvězd, které jsou všechny tak krásné svou neobyčejností jen kopie skutečné krásy, která ve skupinovém oblékání tak snadno zaniká. Jistě, snad každý člověk chce mít své místo na zemi, a lidi, kteří tam venku na něj čekají, ale nesmíme v hledání novodobého ideálu ztratit sami sebe.
A já ač se leckdy snažím zapadnout mezi své vrstevníky a vyhnout se nechápavým pohledům, stále věřím, že jsem neztratila nic ze své pozoruhodnosti, kterou si s sebou nese každý z nás.
Když se dnes podívám na nebe, nebe už nehledám. Vidím spoustu neonových světel, které se nazývají hvězdami a vím, že ač se dnes originalita a přirozenost necení, stále máme světla, která nám osvětlují ztracené cesty. Vždyť bez bílé nevynikne černá, bez tmy nevynikne světlo a bez umělých světel - neonů na barech a kavárnách, bez pouličních lamp a reflektorů nevynikne ta prapůvodní krása nočních světélek, ke kterým obrací oči snad už jen básníci.
A nakonec, snad se i mezi těmi umělými světly - dívkami na zastávkách s umělými zlatými vlasy, džínami a bundou do pasu, (takovou, že už se jen hlasem liší od svých vrstevnic) najde skutečná hvězda, která si setře z obličeje všechny barvy a malování a začne mít ráda svou tvář takovou, jaká se nám jeví už od počátku věků . Didská tvář je krásná - lidé jsou krásní takoví, jací se narodili. Vždyť k malování máme malíská plátna, nikoliv vlastní tvář, která byla už krásnou stvořena. Každý člověk je vyjímečný a když dokáže odolat pomíjivým módním trendům a na chvíli se zastavit ve své době, dokáže zazářit jako ta hvězda. Žádný soudce, který by soudil - jen člověk sám.