Czech made man

Czech made man
Film je optimistickým příběhem o chudém chlapci, který se díky své pracovitosti a vytrvalosti stal boháčem. Takových příběhů bylo napsáno nebo natočeno patrně víc než kolik se jich ve skutečnosti událo. Tento český snímek je realističtější než jiné filmy a literární útvary tohoto specifického žánru v tom, že na rozdíl od většiny podobných dílek nepředstírá u svého hrdiny nepřiměřenou nebo jeho zájmům škodlivou míru poctivosti. Stejně jako většina skutečných vysoce úspěšných podnikatelů a manažerů se i hlavní postava snímku morálními pravidly řídí výlučně tehdy, kdy je to pro ni výhodné. A po značnou část děje to pro ni výhodné není. Tady se dostáváme ke kořeni relativního komerčního a ne tak úplně jenom komerčního neúspěchu filmu. Marketing sliboval přece jen cosi jiného. Už plakát k filmu odkazující na Kubrickův Mechanický pomeranč byl silně zavádějící. Tento klasický film totiž ukazuje život asociální lidské zrůdy bez citu a svědomí, která prodělá úspěšnou léčbu a když zjistí, že společnost ve skutečnosti ovládají lidé bez morálních zásad, opouští svou léčbou nabitou mravnost, aby se mohla zařadit mezi společenskou elitu. Divák tedy podvědomě očekává cosi podobného. Někoho, kdo bude vzbuzovat stejný děs a podobnou směs obdivu, nenávisti, odporu a zároveň těžko přiznatelných sympatií jako Malcolm McDowell ve slavném filmu. Ale opak je pravdou, český hrdina je typickým českým podnikatelem posledního dvacetiletí. V porovnání se způsoby, jakým se během této doby v českém prostoru bohatlo a bohatne, je však až úzkostně slušným hochem, jenž by mohl na kurzech MBA přednášet podnikatelskou etiku. I když jeho krédem je „s poctivostí leda pojdeš“, sám zbohatne způsobem nejen legálním, ale dokonce i relativně mimořádně poctivým. Byznys s překlepovými doménami žádným zrůdným způsobem vydělávání peněz určitě není. Když ve filmu hrdina provede něco opravdu špatného, např. když v opilosti způsobí dopravní nehodu, při které zahyne jeho kamarád, jde o věc, která s nějakou poctivostí ve skutečnosti úplně přímo nesouvisí ( a každý řidič může způsobit dopravní nehodu s vážnými následky, i ten sebeopatrnější), navíc je to hned omluveno, v případě autonehody tím, že vozidlo mělo naříznuté brzdy. Jako by se báli tvůrci ukázat svého hrdinu ve špatném světle. Tato až úzkostlivá snaha je patrně dána tím, že předobraz hlavní postavy byl jedním z producentů filmu. Film je tak vlastně oslavou jeho podnikatelského ducha, zodpovědnosti, pracovitosti a vytrvalosti. Není to tak úplně Mirek Dušín, ale mohl by být jeho nejlepším kamarádem. Nic proti tomu. Člověk může své peníze věnovat na co chce, pokud je věnuje na svou sebeoslavu, nelze proti tomu nic namítat. V minulosti se boháči nechali portrétovat od slavných malířů nebo si nechali za živa stavět sochy. Film-pomník není samozřejmě novinkou, ale dosud se takové snímky, aspoň v české kinematografii, točily o velkých umělcích, sportovcích, státnících a kromě krátkého období 50.let, kdy takovými hrdiny byli úderníci a pohlaváři režimu, obvykle vyprávěly o již zesnulých osobnostech, které mohly sloužit za nenapadnutelný vzor všech ctností tím spíše čím méně ještě žilo těch, kdo je osobně znali.
Marketing filmu se však úplně pomátl. Připravil divákům, kteří na film přišli a utratili nemalé peníze, zklamání. Seth Godin sice svoji slavnou knihu nazval „Všichni marketéři jsou lháři“, kdyby ji však ti, kdo měli na starost propagaci filmu, otevřeli, přečetli by si,že příběh, který slouží k prodeji, musí být bezrozporný a musí se dobře hodit k nabízenému produktu. A tady byl mezi prezentací filmu a jeho obsahem rozpor velký jako tunel Blanka. Pochopitelně, že diváci, kteří nedostali to, co čekali, museli hodnotit film jako velmi nepodařený a toto své hodnocení si nenechali pro sebe a odradili od návštěvy kina své známé.
Proč v recenzi hovořit o marketingu uměleckého díla? Protože s tím, jak urputněji a urputněji se bojuje o diváka a jak stoupá význam propagace, stává se marketing součástí toho, jak dílo vnímáme. Stává se obtížně oddělitelnou součástí díla samého. Divák přijde do kina nějak naladěn a jeho očekávání bude buď naplněno nebo ne. Pokud ano, divák film může přijmout, utvrdí se v tom, co si o filmu myslel předtím, než si koupil lístek. Pokud film jeho předpoklady nenaplní, bude zklamán a nebude si všímat toho, co je na filmu dobrého. Představte si, že natočíte skvělou komedii a budete ji inzerovat jako horror a obráceně. Divák už nezaregistruje kvality díla a bude se cítit podveden, on přece přišel na něco jiného. Marketing hraje dnes u filmu mnohem větší roli než dřív. Když byl lístek za pár korun, člověk tak moc nepromýšlel za co těch pár korun utratí, prostě koupil lístek a šel do promítacího sálu. Pokud se film nelíbil, divák klidně odešel. Teď, když je cena za představení nad sto korun, běžný divák už mnohem více přemýšlí než takovou částku vydá. Připočtěme si k tomu konkurenci videoher, počítačů, internetu. Ne, zdaleka se nejedná jen o nelegální stahování filmů, konkurence je mnohem širší a tvrdší.Facebook je možná daleko nebezpečnějším konkurentem pro kina než Uložto.
Nelze se tedy divit, že tento film si získal méně diváků, než by si možná zasloužil. Snímek sice nepatří k současné absolutní špičce, ale své přednosti má. Především vynikající herecké výkony. Jan Budař je obsazován často a do hlavních rolí, ale teprve díky tomuhle filmu jsem si uvědomil, jak vynikajícím hercem ve skutečnosti je. Během filmu projde hlavní postava mnoha proměnami a ve všech je Budař skvělý a přesvědčivý. Je zajímavé, že za svůj výkon nebyl nominován an Českého lva a bylo by skutečně zajímavé vědět proč. Zapomněli producenti filmu na důležitost zákulisního lobbyngu? Nebo Případně na něco jiného důležitého? Nebo ti, kdo o nominacích rozhodovali, tento film neshlédli? A pokud ano, proč Budařův výkon přehlédli? Ale nejde jen o Budaře, byť na něm snímek hlavně stojí. Ve filmu se objeví celá řada známých tváří v epizodních rolích a jejich výkony jsou často také velmi dobré nebo dokonce fantastické. Nepřekvapí to u renomovaných herců jako je Norbert Lichý nebo Vladimír Marek, ale u Martina Hranáče, kterého známe jen jako figurku z bizarní reality show, skutečně ano. Co je ale skutečně obdivuhodné, je to, jak fantasticky Karel Zima dokáže využít těch pár sekund, které má v titěrné epizodní roli vychcaného zastavárníka. Člověk v tu chvíli uvěří, že na onom úsloví, že nejsou malé role, jsou jen malí herci, něco je.
Mladý režisér bezesporu osvědčil talent, zejména při vedení herců. To je dobrým příslibem do budoucna. V čem nevyniká, aspoň zatím, je schopnost zavrhnout nápad, který sám o sobě může být zajímavý, ale do celku nezapadne. Traduje se, že Forman vyhodil ze svých českých filmů několik scén, které prý patřily k tomu nejlepšímu natočenému. Vznikly improvizací, a přestože prý samy o sobě byly skvělé, narušovaly by tempo filmu. Hlavní postava projde blázincem, což samo o sobě do filmu zapadá zcela dokonale, potká tam člověka, který se pro ni stane odrazovým můstkem pro skok mezi vyšší společnost, mezi privilegované ( skočit samozřejmě už musí sama), to je také v pořádku, v blázinci jsou skoro samí magoři, ani to není problém. Ale proč je hrdinův nový kamarád tak bromdenovský, proč musí vypadat jako by vypadl z filmů Gojko Mitiče? Ty odkazy na klasická díla světové kinematografie nejsou pro film k dobru, odvádějí pozornost od hrdiny a jeho osobní jedinečnosti a jedinečnosti jeho životní cesty. Jakub Vrána není McMurphy a podnikatel klausistánského střihu je jiný typ člověka než mlčenlivý samotář a outsider Bromden. Jestli se McMurphy a Bromden bouřili proti systému, chtějí se naopak čeští hrdinové počátku 90.let mít v systému dobře a zařadit se mezi ty, kdo z něho těží, mezi establihment. Jakubovu kamarádovi by více slušel kulatý slovanský obličej, velké břicho, fialové sako a chování chlapa s gulama. Je třeba říci, že odkazy na jiné filmy fungují jen v parodii, tou ale tento snímek není.
O Mechanickém pomeranči jsme už mluvili, závěr pak připomněl, byť možná i nezáměrně, Občana Kanea. Když Orson Welles točil svůj slavný film, byl jen asi o dva roky starší než Řehořek při natáčení Czech made mana. Nicméně pointa filmu o člověku, který si mohl koupit všechno na světě kromě štěstí, skutečných přátel a skutečné lásky, měla ve své době smysl z několika důvodů. Za prvé byla poměrně původní a stavěla dílo do protikladu k filmům, jaké se v té době běžně dělaly, byla antipodem přeslazených happy endů, které si publikum sice žádalo, ale ty, kdo chtěli, aby bylo filmové umění skutečným uměním a podobalo se více životu, který žijeme, tyto nepravděpodobné konce iritovaly. Za druhé Welles potřeboval pro svůj film jednak zápletku, v níž by bylo nějaké napětí, jednak dramatickou, překvapivou těčku, rozuzlení ve stylu detektivního žánru( a Občan Kane vlastně detektivkou je). Napětí dodala právě propast mezi bohatstvím, mocí a společenským postavením hrdiny na jedné straně a vnitřním světem, kde cosi velice podstatného chybí. Představme si, že by film vyprávěl stejný příběh až na to, že hrdinovi by nechybělo vůbec nic. Film by byl vlastně nudný a divák by se ptal, proč byl vlastně natočen. Drama není bez hloubky a hloubka není bez konfliktu. Jenže Czech made man není drama a neusiluje o to, jím být. Ostatně je potřeba říci, že Češi nikdy dramata neuměli točit. Umíme komedie, příběhy ze života, ale pokud český režisér dokázal natočit skutečné filmové drama, které by nebylo sebeparodií, bylo to v cizině jako již výše zmíněný Přelet. Mám podezření, že onen unhappy end připevnil režisér k filmu z čistě populistických důvodů. Chudí lidé rádi slyší o tom, že bohatí jsou nešťastní. Závěr je tak vlastně jakýmsi předstíráním. Je to unhappy end, který je stejně falešný jako ty z hollywoodských trháků. Závěr tak narušuje optimistické vyznění snímku a hlavně je v rozporu s předchozím obsahem, v němž sledujeme cílevědomého a samostatného hrdinu. Jestli režisér Občana Kanea uzavřel svůj snímek podobným závěrem, bylo to i proto, aby se vymezil proti falešnosti běžné filmové produkce a tak se vlastně přiblížil životu, Czech made man se ale tímto závěrem skutečnému životu naopak vzdaluje. Přitom předobraz hlavní postavy osobní problémy skutečně mohl mít, ale ne proto, že by ho bohatství izolovalo, ale protože údajně fetoval. Nicméně tam, kde peníze jsou, všechno se lépe snáší, tedy i drogové problémy.
Co je dalším nedostatkem filmu, je ne vždy důsledně dodržované tempo filmu. Máte pocit, že ve snímku leccos chybí, ale ne snad z důvodu neupřímnosti hlavní postavy, která na sebe ve filmu v úloze vypravěče řekne mnoho, ale prostě proto, že tvůrci to vše nějak nedokázali zcela dokonale uchopit a zejména ve druhé polovině filmu je ve filmu dost prázdných míst. To, že se přesně nedozvíme, co se vlastně pokazilo v Číně a proč musel tak narychlo náš hrdina uprchnout, bych viděl jako chybu. Chtěli-li tím dodat tvůrci filmu nádech mysterióznosti, pak se to moc nepovedlo. Také vysvětlení, proč hrdina, který se předtím topil v luxusu najednou žije až příliš skromně, mi nepřipadalo úplně dostatečné, spíše byla jeho aktuální situace příliš chtěná tvůrci. Divák má také pocit, že některé zlomové okamžiky v hrdinově životě, např. ten úplně rozhodující, kdy mu tajemný J.T. v internetové kavárně řekne o byznysu s překlepovými doménami, by měly být podány jinak, dramatičtěji. Já vím, že v životě takové okamžiky jsou často zcela nenápadné, ten zlomový moment přijde a ani ten, komu se právě navždy změnil život, nemusí cítit, že se stalo něco mimořádného. Prostě všední okamžik jako miliarda jiných během běžného týdne. Ale film má jiné zákonitosti než běžný život.
Přes všechny výhrady k celkové nevyrovnanosti tohoto snímku, musím říci, že mě příjemně překvapil talent mladého režiséra. Vynikající vedení herců, skvěle natočené jednotlivé scény ( např. ta v zastavárně, když bychom měli vypíchnout aspoň jednu), dobré nebo aspoň zajímavé nápady, celek však ještě nevyrovnaný. Je otázkou, do jaké míry chyby lze přičíst nezkušenosti mladého tvůrce a do jaké míry okolnostem, na které nemusel mít plný vliv. Každopádně se vyplatí další tvorbu Tomáše Řehořka sledovat.