Daleko od civilizace

Daleko od civilizace
Je teplý letní den. Stojím se zatajeným dechem a pozoruji všechnu tu krásu kolem sebe. Nejsem už ve vesnici, ale velice daleko a to západním směrem od ní. Každým smyslem vnímám vše kolem sebe.
Najednou slyším zvuky snad všeho, co tu žije. Všechno mě to volá k sobě. Čtveračivá sojka z lesa řídí tento různorodý orchestr. Už neslyším jen sojku, slyším generála, který každým tónem udává další krok všemu živému. Už neslyším jen živočišstvo, ale vojsko, které přesně a poslušně vykonává pokyny svého generála. Najednou nešeptají jen živočichové, šeptá celá příroda. Šeptají stromy, keře, tráva, voda, vzduch prostě vše co roste, běhá či cokoliv jiného dělá. I ten nejmenší kořínek vypráví svůj příběh. Pomalu si uvědomuji, že to co se tu děje nelze vnímat jen sluchem, ale je potřeba všech smyslů.
Oči, které dříve viděly stromy jen jako dřevo, teď jak kdyby prozřely a teprve začaly vnímat to, co předtím neviděly. Větve stromu jako otevřenou náruč přírody, kterou je potřeba obejmout a přivinout k srdci. Kořen jako domov velikého množství živočichů a korunu jako ženu či milenku, která každým lístkem dává najevo, že u ní je to, co každý hledá.
To co se samotné vejde do dlaně, mě upoutalo libou vůní. Drobná panenka do bílého šatu oděna a růžovým lemem objatá, co sedm krás v sobě skrývá. Ta si s drobným vánkem hraje. S tím samým vánkem co hebkým a lehkým dotykem hladí mou tvář.
Smět se tak dotknout a letět s ním a na všechnu tu krásu se podívat z modré nebeské klenby, kterou prostupuje, jak předzvěst úžasu, sluneční záře.
Jediný, kdo může její krásu zastínit je stinný opar mračen, který postupuje po obloze jako namočená houba, kterou stačí jen vyždímat a tisícem slz zmáčet celý kraj.
S chutí jsem se zakousla to červeného a na mě se usmívajícího jablíčka, které mi spadlo přímo do dlaní. Chuť tisíce kousků přírody se mi vlévala přímo do těla. V tuhle chvíli si člověk říká asi to, že je krásné jaká příjemná překvapení na nás příroda uchystala.
Moc tak být třeba jen orchestrem pod vedením sojky, nebo milenkou, ke které se můžete uchýlit, nebo i panenkou co sedm krás skrývá. Jen se stát součástí té krásy, o které lidé ani nevědí, protože je tak daleko od té jejich civilizace.