Zastavit a podivit se

Tyto řádky jsou napsány tichem. Přesto, že okolo mne žádné není,
měly by vyjadřovat marnost, ve které se pohybuji. Marnost je vlastně čas,
proplouvající mezi prsty, ten čas, po který pouze koukáš na zem. A když si to člověk uvědomí,
donutí se něco udělat, ale pak se vrátí zpět do hlubin nečinnosti, avšak smířen se svojí situací.
Když pak vykonává nějakou rutinní činnost, mlčky pracuje a v hlavě má ticho. Je to něco na způsob apatie, ale necítí se ztracený ani není netečný - namísto toho cítí jakousi moudrost. A s touto moudrostí píšu slova, která jakoby plynou ze rtů…