Svíravá hlubina

Svíravá hlubina

Tmavá modrá kapka padala temnotou a na jejím neprůhledném barvě podobném povrchu se leskly poslední odrazy světla.

Sedím před poblikávající obrazovkou. Sám. Mí kamarádi na jiném místě v tomtéž čase bujaře oslavují. Dohnala mne únava po celém dni a tak vyhledávám bezpečný azyl samoty.

Zdá se plná odhodlání a neústupnosti ve svém zdánlivě nekonečném pádu.

Doléhá na mne melancholie. Co od života čekám? Vzdálená pohoří v krajinách za civilizací? Lásku, plný cit vřelosti a pochopení? Jak jich dosáhnout, když čeká další měsíc naplněný prací a únavou?

Padající se propadá hlouběji do temnoty a zprvu jasné modré kontury mizí stále častěji.

Slabé náhrady. Perverzní vztah založený na nepříliš silném chtíči s nepříliš pěknou dívkou. Návštěvy známých, mezi které tak úplně nepatřím. Kdy odhalí mé neumělé herectví?

Se ztrátou posledního světla zmizela celkem.

Tak i já mizím do temnoty pracovního procesu.

Stále padá neviděna.