Tváře andělů

Zavítávám po dlouhé době na liter. Rozklikávám, koukám na nová díla mých oblíbených autorů. Nevěřím co vidím. Slečna, dívka, kterou jsem velice uznával - a do jisté míry ještě uznávám - se chce vracet k minulosti. Proč se vracet k minulosti? Vidí tam někde v minulosti tváře andělů, nějakou tvář, co by ji měla zachránit ze ztracena? Proč člověk, který mi v mém dosavadním životě nehorázně pomohl, ač tomu nikdy nevěřila, proč se obrací do minulosti, kterou s hrdostí házela za sebe a koukala do budoucnosti, na své cíle, za kterými si tvrdě stála, i když to občas nebylo na místě?

Tato úvaha, kterou píši, by ji mohla napovědět. Jako ona pomohla mě, chci pomoct jí, jen nevím, zda to vyslyší, zda se bude řídit mojí jednou radou, nevím, jestli ji vyhodnotí jako správnou. Jako ona neví o mě nic, já o ní leckdy vím ještě méně. Na jednu stranu jsem rád, že se nepotkáváme, že ji nevidím. Na druhou stranu si připadám jako anděl, který odletěl do neznáma, protože se ještě nenaučila nést následky za své činy. Nemohl jsem se na to dívat, jak ničí svoji schránku, nevydržel jsem ničení mě. Viděla naposled mou tvář a dal jsem prozatimní sbohem. Nevím, jestli to bude navždy, nebo nebude.

Ničí mě všechno špatné, co se kdy stalo. Proč se to stalo? Lepší by bylo, kdyby svět byl bez bolesti. Nemusel bych upadat do těžkých stavů migrén, depresí. Upadání do nich za cenu toho, že na svět se snažím dívat svými očima. Dívat se na všechno s nadhledem. Být andělem, vyletět nad tuto společnost, svět a podívat se na to z jiného pohledu. Vzácná vlastnost, která velice pomáhá. Pomáhá řešit v klidu věci s minimálními následky, či poškozením psychického zdraví. Ale ne vždy se to tak povede. Riziko podnikání.

Ptám se tě: Proč se vracíš k minulosti, která tě bolela? Proč se tam vracíš, když už jednou si spálila most, proč vyrábíš člun a chceš se vracet zpátky tam, kam ses nikdy nechtěla vracet kvůli Proměnám? Proč se vracíš tam, kde z tváří andělů zbyla jen vzpomínka na ně? Nevracej se tam, kde ses spálila, či kde si založila požáry? Kde si ničila, ač chtíc nebo nechtíc? Ano, dlužíš možná lidem omluvu. Otázka, zda ji přijmou? A zda ji kdokoliv chce slyšet? A jestli ji opravdu chceš vyřknout, či jestli si ji člověk zaslouží, podívej se taky, co mohl udělat Tobě. 

Doufám, že to splní účel obzvlášť pro Tebe, ale i pro ostatní lidi, kteří se v tom třeba našli. Že ti to napoví jít si za svými sny, které sis stanovovala v prváku a hrdě sis je obhajovala. Čeká už jen maličký krůček k tomu aby sis je splnila. Nebo si v půlce plánů přehodnotila cíle a chceš se najednou vydat jinam?