Vánoční úvaha

Tak jako každý rok se blíží magické datum 24.12., den zrození Ježíše Krista v Betlémě a pro nás 12 měsíců očekávaný den Vánoc. Děti se těší na dárky, cukroví a štědrovečerní hostinu. Ale co dělá tento svátek tím čím je? Co je ten duch vánoc?
Pro mnohé z nás je to nekonečný shon za dárky pro toho druhého, kilometrové fronty v obchodních domech na Heru pro pečení cukroví a úmorné hodiny s vysavačem, když honíme sebemenší smítko na koberci a který stejně nakonec musí strpět hromadu jehličí ze stromečku a sklíček z rozbitých ozdob. Kaskadérské lovení kapra z vany a noční jízda na chirurgickou ambulanci kvůli kosti, kterou nám ten darebák šikovně a zákeřně poslal do krku se svým masem. Ale i to patří k Vánocům a zamyslete se, co to je v porovnání s krásným okamžikem při rozbalování dárků.
Když se opravdu důkladně zadumáme nad pojmem duch vánoc, vybaví se nám spíše zdobení stromečku. Není to krása, když se celá rodina sejde a u stromečku a věší ozdoby na každou volnou větvičku? Z mnohých stromečků se line až neuvěřitelně omamná vůně jehličí. Tuto vůni překoná snad jen vůně a chuť kapříčka Frantíka, jenž se nakonec z vany dostal až na talíř při štědrovečerní večeři. A ten maminčin salát, jak na něj pomyslím, hned se celý den stává delším. Někdy jsou Vánoce jediným dnem, kdy se celá rodina sejde a každý člen tomu druhému vykouzlí líbezný úsměv něčím krásným, co si přál a co najde právě v oné zabalené krabici s jeho jmenovkou, která se nachází pod ozdobeným stromečkem.
Podle mého názoru nejsou Vánoce o dárcích, večeři, nebo kapřicích ve vaně. Vánoce jsou o pocitu rodinného kruhu a radosti. Mé největší přání je a vždy bude, abychom se u štědrovečerní večeře vždy sešli všichni. Ale některá přání nesplní ani mocný duch Vánoc, celé Vánoce pro mě ztrácejí smysl a pouze oživují bolestivé vzpomínky v srdci na někoho, koho jsem miloval.