Nemám nic, než jen to tlučící červené

    Kdyby se mě někdo někdy zeptal, k čemu bych přirovnala lidská srdce, nebylo by to nic jiného, než pouho pouhá hlíza kořene, která bezvládně visí ve vzduchu a nemá, kam zakořenit. Postranní kořenové vlásky se marně snaží ve vzduchu najít cokoliv pevného. Smutné je, že vzduch nikdy nebude pevný, stejně tak jako naše srdce nikdy nezůstanou pevně na jednom místě. Proč? Protože, to ono jedno místo neexistuje. Stále se snažíme odvolávat na osud, na to, že vše dopadne jak má. Bohužel, nikdo neví, ani koutkem oka netuší, co je správná a co ne. Pojem pravda je relativní a ani osud si s ní nedokáže poradit.

    Proto snad jen… Drž své srdce, svou hlízu a svůj poklad blízko svému tělu a duši. Nikdy nevíš, kdy se aspoň jedním vláskem dostaneš k malému chmýří, které ti aspoň na chviličku připomene hlínu, kde bys mohl možná za nějaký čas sklidit úrodu.:)