Všední..

Až si ráno uvědomím, kdo vlastně jsem,

tak v úderném posledním zavřeštění budíku, 

bude tvoje tvář.

Až si naplácám na obličej úsměv,

a naleju si do hlavy, všechny ty blbosti, co mám udělat

včetně kofeinu.

Máš vteřinu na to, bys mě přesvědčil bych ti věřila.

Jen vteřinu, bych si řekla, že mít tě ráda není zbytečný.

Každé ráno.

Jinak budu trávit den jako unylá podoba sebe sama,

v pražských tramvajích a ve vlaku,

a v hlavě budu mít jen tebe.

až do zavíračky.