copak si myslíš-s lehce matoucí naivitou-že smutné dívky zmizely postupem věků a jsou jen legendou??...copak vážně věříš,že takové dívky v ulicích nepotkáš??...nauč se pozorně se dívat kolem sebe.a pokud to nedokážeš,tak pro začátek stačí,když na seznamu zadáš do vyhledavače pojem sebepoškozování a projdeš pár blogů...i tam najdeš jednu ze skupin smutných dívek(čti si co píší do komentářů k fotkám a článkům...snad pochopíš)taky jsem nedávno pochopila,když jsem si to četla
17.06.2007 19:28:00 | ztracená
V této úvaze přesně vidím svoji nedávnou minulost a i minulost jiné dívky, která se stala mojí kamarádkou a obě jsme se dostaly ze stavu smutku, ale nikdy mě zase přepadne a to v dobu, když jsem sama ve tmě zabořená do myšlenek....moc hezky napsaný, dobře jsi to vystihl, zkus trochu více popsat ty pocitu, můžeš až do úplných maličkostí a bude to fakt super, ale přesto smekám klobouk...kéž bych někdy napsala něco tak dobrýho
22.02.2007 18:14:00 | arya
Tato úvaha,z pozice té dívky,patří spíš do oboru psychiatrie.Já vím,že doba je dnes těžká,vždycky byla nějaká.Spíš nelehká,než lehká.K mládí patří radosti, optimismus,třeba i rebelie,sobectví.Ale ne chmury.
25.01.2007 23:42:00 | Lota
ty jsi mě dneska někde viděl?
a víš, kolik je smutných hochů?
i ty sám jsi smutný, víš? jinak by si nevěděl, jak to všechno chodí, popsal si to přesně...
jsi smutnej vid? ted mozná ne, ale byl si!
a jsem ráda, že už nejseš ;)
pěkná úvaha, možná jí trochu více rozvést, ale i tak za 100%
25.01.2007 18:02:00 | pampeliška