Konec se nachýlil..

Čekala jsem se, že to příjde, i ty jsi to čekal. Stalo se to a já se cítím dobře. Strašně dobře. Promiň, ale je to úleva. Už na mě není nikdo protivnej, nevyčítá mi kde co, prostě je to úplně jinak.
Jo a neměl jsi pravdu, když jsi říkával, že je to proto, že máš starosti s penězma, představ si taky je máme a nejsme k sobě nijak hnusní.
Chtěla jsem ti dát jen takový malý rady nebo možná jen poznámky k životu. Nemusíš se tím řídit, ale možná se aspoň zamyslet.
Přestaň konečně lhát, lidem kolem sebe, nelži ani sobě, podívej se životu do očí. Pořád si na něco hraješ, přetvařuješ se, děláš ze sebe neustále někoho kdo nejsi, vždyť tě to musí zbytečně zmáhat, proč to děláš?
Ty neumíš žít sám se sebou, takový jaký doopravdy jsi člověk?
Nikdo ti dlouho tvoje věčný pohádky neuvěří, uvědom si to, i já tě prokoukla. Lhaním se prostě nikam nedostaneš. Žádná ženská s tebou dlouho nevydrží, proč asi? To už je teď konec konců tvoje věc, já ti chtěla jen pomoct, ukázat cestu..

Třeba si to tady přečteš a třeba ne, ale pro mě je to taková ta vnitřní úleva, která chtěla ven. Vnitřní tečka. Tečka.