Smrt jako námět básně
Smrt jako námět básně
Anotace: námět smrti použitý jako berlička pro podporu třeba i jen domněle málo závažných textů...
Smrt jako námět básně
Nekonečně vrtím hlavou na faktem, že se mladí zabývají smrtí místo životem. Na jedné straně nabídky poezie dvě mladé ženy (15 a 19 let) mají básně se shodným názvem - Smrt... Nechápu... Že semtam se objeví symbol smrti v mé tvorbě není vůbec divu - je mi 77 let a tak to mám »za pár«. Především však námětem mých prací je - život. Vím, že píší i o jiných tématech, ale jak se vůbec dostanou k psaní o jim tak vzdáleném tématu (pokud se to ovšem netýká jejich nejbližších, samozřejmě. Ale i v takovém případě bych volil název méně morbidní a námětem - hauptmotivem - básně by musela být třeba babička jaká byla a nikoli smrt.
Co si o tom myslíte vy?
__________________________________
Autor: ewon
asi těžko zobecňovat... Čet jsem pravděpodobně obě ty básně. A těžko z nich něco soudit. Jedna na mě působila spíš jako módní a druhá spíš jako úvahová. Čekal bych, že lidem depresivním se téma smrti příliš nevyhýbá. Dále na ČRO řešej Shakespeara, neřešil prakticky něco podobného Hamlet?
Často ale může jít o různá témata související se smrtí: někdy jde o myšlenky na sebevraždu, někdy jde jen o prosté uvědomnění si smrti jako základního kamene života, někdy jde o smrt někoho blízkého, někdy až o jakýsi filozofický přesah, někdy v tom může být až skutečně cosi patologického.
Pokud jsi psal víc o životě, tak si prostě můžeš gratulovat k optimismu, který někteří jiní lidé tolik nemají.
Ještě bych řek, že téma smrti je sice základní a zásadní, ale poměrně rychle se vyčerpá... :) Teda krom Krchovského. :)
Dovětek: trochu odbočuju, mě třeba překvapilo, jak často se mi v písních objevuje vražda - možná jde o určitý druh mojí fixace - a někdy si toho všimnu hned a někdy až po čase (když jde o angličtinu).
Hamlet řeší otázku života smrti jako filozofický axiom. Je to v duchu, který hlásá, že je jedno, kdy člověk zemře... klíčové je, že každý musí. Já ovšem tento úkaz rozebírám v případě, že smrt je interpretovaná jako řešení problémů a někdy banálních - jako třeba rozchod s dívkou (chlapcem) a ještě horší - jen pocit znechucení světem, někdy z vlastní neschopnosti, či nechuti, začlenit se do společnosti.
Dík, za krátký rozbor, ahoj.
___________________________________________
Autor: Lilien
Prostý vývoj a vliv "báječné" západní kultury.
Ano i to má nepochybně jistý vliv, ale zdaleka ne všichni tomuto vlivu podléhají... Dík!
_____________________________________________
Autor: CoT
Smrt je téma mladých, život téma umírajících? Možná. Psát o smrti bylo, je a bude módní. Stejně bude vždy jen na čtenářích, v čem si libují. Jestli v plochém pozérství, nebo ve skutečných zážitcích. Neřešil bych blbosti, aravaro.)
Tím to asi bude - že ti smrt připadá jako blbost... ale to přejde... Šoupnul jsi mne mezi umírající - děkan. (:-D To je právě to - pokud ta konkrétně použitá smrt není v souvislosti s úmrtím (třeba v rodině), tak je to ploché pozérství. Ale to jsem odlišil... . Díky za názor.
_______________________________________
Autor: Robin Marnolli
V podstatě si pokládám podobnou otázku, co ty...ale částečně si odpovídám tím, že v dnešním uhnutém světě, kde jsou u mladých populární romantické horory o upírech a pod., bude asi tvorba o smrti pokus o to popsat něco co podvědomě přitahuje a někdy zase jako nejvýraznější kontrast pro bolest...
Ano, Robine... asi to bude právě ta definitivnost, která ze smrti dělá ten fenomén. Já jsem to nadhodil hlavně proto, že jsem za léta, kdy se pohybuji na literárních serverech, nabyl dojmu, že někteří autoři - a to i dobří - používají téma smrti k podpoře závažnosti textů, u nichž cítí (nebo se domnívají), že jsou slabé a málo závažné. Berlička...
_________________________________________
Čekal jsem sice více reakcí, ale ono to vlastně stačí k tomu, aby se nad tímto fenoménem zamyslel, kdo zamyšlení je schopen a udělal si svůj vlastní názor. Díky vám všem, kteří nejste leniví napsat pár písmen.
Aravara
Komentáře (43)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Mno, někdy člověk vidí nad sebou ta vrátka, ale je fakt, že člověk by měl zářit a pulzovat žitím.. :-)
03.01.2017 17:02:37 | Tvořilka Lenka
Škoda, že je ten text tak starý, zadiskutovala bych si. Ale neodpustím si, že myšlenka "ale jak se vůbec dostanou k psaní o jim tak vzdáleném tématu" je úsměvná.
02.01.2017 15:54:46 | tall&curly
Jak se to vezme: hledisko absolutního a pocitového času je něco jiného, než když měřím délkou vlastního života. Vím, co máš na mysli: když jsem se oženil v 25 letech měl jsem pocit, že čas přede nou je nekonečný. Když se dnes podívám zpět zdá se mi, že jsem prožil tři týdny.
02.01.2017 23:49:50 | aravara
Život není délka. Život je čas. Žít znamená sebe časovat, tedy čas je osobní, autentický, nikoliv absolutní. Smrt je koncem mého času, nikdo z nás neví, kdy zemře, tedy nikdo z nás neví, kolik času ještě má (k dispozici), tedy máme ho všichni stejně, tedy i smrt se nás týká všech stejně.
03.01.2017 10:07:58 | tall&curly
Z obsahu příspěvku jsme pochopil, žes nepochopila... takže je ta debata o ničem. Jednak čas může každý vnímat jinak, jednak lze vnímat čas různě v různých situacích a ke všemu já píšu o zneužívání fenoménu smrti pro domnělé zdůrazňování hloubky významu děl a nikoli o času, jako hlavním tématu... a navíc se to netýká děl o skonech skutečných...
Byl jsem se u tebe podívat a počíst si. Prima, opravdu prima... takové psaní vyžaduje o-brov-skou dávku empatie, o to víc mne překvapuje ten úlet na mé straně.
03.01.2017 16:00:19 | aravara
Přiznám se, že ti vůbec nerozumím. Stejně jako jsem neporozuměla tvé úvaze, kde v anotaci je deklarováno cosi, co není ale nijak rozvíjeno v textu úvahy. Proto jsem zmínila jen myšlenku, co mi vyloudila úsměv na tváři. Toť celý můj přístup k tvé úvaze.
03.01.2017 16:57:08 | tall&curly
No - tebe se to až tak netýká... dokonce když jsem to psal jsem ani nevěděl, že existuješ, navíc - jak jsem četl tvoje básně - nespadáš do předmětné skupiny autorů. To je taky asi důvod, proč se tomu podivuješ. Tak ti to zopakuji: smrt je součástí života, takže je normální, že se jako předmět - leitmotiv - v poezii vyskytovat musí. Já jsem zmínil jen ta díla, kde slabou báseň (třeba je domněle slabou) se snaží autor »posílit« použitím smrti jako fenoménu. Kdyby mi bylo třicet asi bych se tomu nedivil...
04.01.2017 11:12:07 | aravara
Proč pak ale do toho neustále zmiňuješ věk? Jak v úvaze, tak v komentářích? Pokud se ti zdá, že báseň je špatná a nefunguje, vyjádři to ve vztahu k textu, nikoliv k věku autorů.
04.01.2017 11:57:13 | tall&curly
Ty nechápeš spoustu věcí, protože ti chybí vlastní zkušenost... znát a pohybovat se mezi starými k pochopení všeho nestačí. Zkus mi uvěřit, až ti těch 80 let bude pochopíš, že to není póza...
04.01.2017 13:18:59 | aravara
Musím přiznat, že toto poučování z hlediska věku nesnáším. Ale z úcty ke tvému věku tuhle debatu ukončím. Nerozumíme si, to se stává.
04.01.2017 13:50:25 | tall&curly
Nechtěl jsem se vměšovat, ale nakonec mi to nedalo...přijde mi, že když, pane aravaro, Vám t&c napíše svůj náhled a celkem hezky jej i zargumentuje, tak Vás nenapadne nic lepšího, než že "nechápe", nebo je moc "mladá" - v mé první práci mi nadávali do "mladýho", když jsem ale pak jednomu velezkušenému dědovi ukázal, že se to dá udělat i jinak, než jak to dělal posledních 10 let, nelenil a hnedka mě pokáral, že támhle to je nakřivo sešroubovaný...déja vu -_-
04.01.2017 14:14:17 | gemini
No jo, to jsou ale dědci... takys' špatně pochopil a nezlob se, že ti to píšu. Já totiž snad do čtyřiceti zastával taky takový postoj. To mládí není nadávka, to je určení životní etapy a stáří je ta poslední etapa. Dokud neabsolvuješ aspoň část poslední etapy, tak NEMŮŽEŠ!! vědět, co starý člověk cítí. To není ostuda, to je fakt, status... napsat či říct, že my staří z toho děláme generační problém je samozřejmě při revolučnosti mládí snazší, než uvěřit. Jednou mi v 19 letech můj trenér řekl, když jsem měl nos u brady po jednom rozchodu: »ty jsi starý, nemůžeš tomu rozumět« a vůbec mne tehdy nenapadlo, že on už v 35 letech ví všecko o mládí a dost i už o středním věku. Dodnes se tomu chechtám a dokud žil, tak jsme se tomu chechtali spolu...
04.01.2017 22:51:20 | aravara
Ano, každý máme svou etapu života a ta vytváří naši perspektivu náhledu na něj. Ale zatímco já tvou etapu respektuji, ty tu mou zpochybňuješ, stejně jako etapu holek, co napsaly ty dvě básně.
05.01.2017 06:54:46 | tall&curly
Ne. Rozdíl je v tom, že já TVOJI etapu už prožil a zkušenosti z ní už mám, kdežto tebe ty další zkušenosti teprve čekají. Ber moje názory nikoli jako prosadit moji pravdu, ale jako prosbu o uvěření. Zpochybňovat etapu tvého života by byla eskapáda a snaha prosadit se za cenu nesmyslu. To nemám zapotřebí - vždyť tě ani neznám...
05.01.2017 08:23:50 | aravara
Nikde nebylo řečeno, že ti někdo nevěří. Mě se jen nelíbil způsob, jakým ses snažil svůj pohled prosadit (akcentování věku každého, kdo byl v tématu zapojen). Jinak - je potřeba prosadit se argumentem, dialogem, nikoliv zmiňováním věku a větou "tys to nepochopil". O to mi jde celou dobu.
(Dva naše příspěvky výše budiž hezkým příkladem: zatímco já píšu na začátku "ano", tvůj příspěvek začíná jasným "ne". Zatímco já ti mám věřit, ty mě stále neguješ. A tak tu můžeme psát donekonečna.)
05.01.2017 10:02:31 | tall&curly
To už nejsou argumenty - to je kecání, které dokazuje, že mám -bohužel - pravdu: Nic jsi nepochopila a budiž tiu útěchou, že ani nemůžeš. Na své straně nemáš uvedem věk, ale poodle názorů bych tě pasoval tak na devatenáct... olbřímí sebevědomí a nulovou empatii...
Básně píšeš fajn a je div, že pokroucené názory na život se v nich neobrážejí. To ostatní se za 50 let poddá..
05.01.2017 15:23:39 | aravara
To je naprosto ulítlý z tématu. Pokud jsi četl pozorně, tak jsi musel zjistit, že to není o čase, ale o používání námětu smrti autory, kteří jím chtějí dodat svému dílu na hloubce, kterou zřejmě to dílo nemá, nebo se to autor domnívá. Jaký je rozměr času vím, moc dobře a až se i tobě bude krátit, tak pochopíš, že jsi úplně mimo... Minuta, v níž ČEKÁŠ na tramvaj je dlouhá, minuta, v které DOBÍHÁŠ tramvaj je krátká...
03.01.2017 15:23:42 | aravara
Jsem ráda, že jsi debatu ukončil.
01.01.2017 21:48:02 | borůvka
Snad si mohu dovolit končit tuhle debatu, která se nám nějak rozkošatěla. Snad jsme nic nevyřešili, ale rozhodně se pár lidí zamyslelo nad mnou zmíněným úkazem, pár lidí nepochopilo, o čem píši a pár lidí si pomohlo sprosťárnou. Já jsem starý suk a nedovolil bych si mladšímu účastníkovi nadat do volů. To totiž opravdu nic neřeší.
Lidi hloubavé, kteří problematiku chápou tak, jak já ji tu nemyslel, upozorňuji na knihy autora Ebena Alexandra, který o smrti píše jako o něčem, co život transformuje, ale nekončí.
Díky za příspěvky a to i těm sprosťákům...
22.05.2014 21:11:39 | aravara
Presne tak...:-) Aravarýčku,fandím Ti :-)
03.01.2017 17:00:39 | Tvořilka Lenka
Zapoměl jsi však na jednu důležitou věc, a to je to, že smrt se týká Všech, i mladých a dokonce i kojenců, a to Stále.Je nám Všem pořád v patách.Ať už přecházíme silnici, nebo třeba natíráme okapy....
Smrt je tedy Stále s námi, jde nám stále po boku.
Defakto nás s vím způsobem fascinuje všechny, a mladé pak obvzláště, a to asi proto, že ještě nemají tolik zakalenou mysl jako my starší, spíše již pragmatici.Možná by smrt rádi odvrátili natrvalo, rádi by jí přišli na kloub, ale to je dost těžké, že.
22.05.2014 11:17:30 | Jeněcovevzduchukrásného
Souhlasíím:-)
03.01.2017 17:03:37 | Tvořilka Lenka
To už je úvaha mimo problém. Ne, že by nebyla zcela k věci, ale nahlíží smrt odjinud. Nikoli jak berličku textu, ale jako fakt, součást života, fenomén...
22.05.2014 20:58:27 | aravara
Dovolím si taky přispět, jestli teda můžu...
Dřív jsem byla taky taková. Už nevím, jestli mě v té době na smrti něco fascinovalo, jestli jsem k tomu možná měla důvod. Ale teď, když jsem přeběhla k romantice a těm všemožnejm pitomostem, kterýma vás tady "obšťastňuju," tak jsem taková šťastnější, uvolněnější. A na ty, co píšou o smrti teď koukám s nakloněnou hlavou a říkám si, proč? Není to moc dlouho, co moje kamarádka napsala "depresivní" básničku o mrtvole a když jsem se jí zeptala, proč zrovna takové smutné téma, odpověděla mi, že se pohádala s rodiči a že má depky... Takže možná, že to bereme (berou) jako útěk, prostě mám depku, tak budu psát depresivně. Možná, že je to prostě fenomén, jak už tu zaznělo. Ale já jsem strašně ráda, že jsem z tohohle tématu ve svojí tvorbě utekla a doufám, že se k tomu jen tak vracet nebudu.
05.05.2014 20:59:45 | Elisa K.
Díky, tohle je to, co jsi řekla stejně i když jinak. Stejně tak souhlasím, že pro část autorů je to fáze, období, stupeň ve vývoji autora.
22.05.2014 21:01:14 | aravara
Přidáno z e-mailu: Autor: milk-fed gimp
Text: Nemůžeš srovnávat svoje zkušenosti s ostatníma. Přijde mi arogantní rozhodovat, nedej bože jen na základě věku (protože vůl je volem doživotně), kdo by o čem a jak měl psát. Ten, kdo něco ví, mlčí. Ostatní poučují.
Já teď sice taky poučuju, ale netvrdím, že jsem moudrý nebo, že něco vím.
aravara: Nevím sice, jak jsi myslel toho vola, na to jsem byl zvyklý tak na Poetovi, ale... Popíráš sám sebe: já nerozhoduju i když - jak píšeš - nějaké ty zkušenosti jsou a to i ty kvazimortální. Já se spíš divím... kdybych rozhodoval, myslíš, že bych se tě ptal na názor? a krom toho - je to tam jasně vymezeno, nelíbí se mi jen použití motivu smrti na podporu závažnosti slabších textů. Nebudu hodnotit tvou moudrost - jen se nezabýváš tématem, ale mým právem poučovat. To přece vůbec nebyla nastolená otázka...
05.05.2014 20:53:05 | aravara
Přidáno z e-mailu: Autor: milk-fed gimp
Text: Nemůžeš srovnávat svoje zkušenosti s ostatníma. Přijde mi arogantní rozhodovat, nedej bože jen na základě věku (protože vůl je volem doživotně), kdo by o čem a jak měl psát. Ten, kdo něco ví, mlčí. Ostatní poučují.
Já teď sice taky poučuju, ale netvrdím, že jsem moudrý nebo, že něco vím.
aravara: Nevím sice, jak jsi myslel toho vola, na to jsem byl zvyklý tak na Poetovi, ale... Popíráš sám sebe: já nerozhoduju i když - jak píšeš - nějaké ty zkušenosti jsou a to i ty kvazimortální. Já se spíš divím... kdybych rozhodoval, myslíš, že bych se tě ptal na názor? a krom toho - je to tam jasně vymezeno, nelíbí se mi jen použití motivu smrti na podporu závažnosti slabších textů.
05.05.2014 20:53:05 | aravara
Přidáno z e-mailu:
Autor: bába čurchlastka a inkontinenční ucháč
Text: já myslím, že téma smrti přitahuje všechny generace stejně, jen u mladých to působí větším kontrastem k jejich věku...smrt není jen pojem - smrt je výzvou, kterou je potřeba myšlenkově osahat a vnitřně zpracovat. A možná, že když pochopíme význam smrti ze strany, kde ji znají pouze mrtví, tak pochopíme i smysl života. To je, podle mne, cíl všeho umění, vší lidské snahy...bohužel jsme se na tomhle úseku dostali o žalostný kousíček dál, vlastně nikam...
05.05.2014 20:45:05 | aravara
Souzním naprosto s tím, co napsal dead-head, pokud jde obecně o téma smrti vers. mladí apod. Nevidím na tom také nic neobvyklého, pamatuji se, že už jako dítě jsem se smrti bál, v dětství a ještě i v pubertě i po ní jsem kolikrát přemýšlel o sebevraždě jako jistém možném východisku v různých emočně vypjatých situacích, při pocitu velké nespravedlnosti, křivdy či nedostatku lásky od nejbližších apod. Téměř jistě bych k ní nikdy nepřikročil, ale jako o jedné z možných alternativ jsem o ní přemýšlel a nemyslím si, že jsem byl nějaký nenormální. Dítě a mladý člověk jsou mnohem citlivější a zranitelnější, než dospělí, zvlášť když jsou silně citově založení (neřkuli ještě introvertní), což u mladých poetů dokonce předpokládám. A je úplně jedno, že někteří dělají svaly a chovají se jako mistři světa, až jsou kolikrát zralí na pořádnou facku - zpravidla nejde o citovou okoralost, ale naopak o jakousi přepjatou a neadekvátní sebeobranu proti necitlivému a otupělému okolí, aspoň si to myslím. A sebevraždy mladých kvůli nenaplněné partnerské lásce nejsou myslím až tak řídkým jevem, nejde tedy o apriori vykonstruované téma.
Jiná věc je, a to máš možná spíš na zřeteli, když si někdo mladý a nezkušený se smrtí v dílech zahrává jaksi lehkovážně, pozérsky, či naopak přemoudřele, a pasuje se do role toho, kdo o ní všechno ví, jako by mu bylo už 80 či prošel nějakým skutečným peklem na zemi. Takové postoje mladých ironizuji i já v některých svých textech, ale spíš se jim usmívám, beru je jako pravděpodobný výraz jakési přetrvávající dětské naivity a nevyzrálosti daného jedince. Pokud ale někdo píše o smrti s příslušným respektem, vědom si toho, že píše o silném soupeři, který si ten respekt nebo i troufalou sebevědomou výzvu (k mládí patří i jistá drzost) zaslouží, tak nic proti tomu, to nemá s věkem či hloupostí myslím nic společného.
Každopádně jsi rozvířil zajímavou a potřebnou diskuzi a je velmi inspirativní číst jednotlivé příspěvky z různých úhlů pohledu, všechny mají cosi do sebe a stojí za zamyšlení.
05.05.2014 18:31:49 | Amonasr
Amíku, nechci Ti lézt do zadku, ale to že se mi zdáš fakt jako moudrej chlap, na tom stále trvám.Poznal jsem dost lidí nad sedmdesát, kteří si mysleli jak jsou chytří, zkušení.Věk však v tomle nehraje roli.Oni totiž nebyli ani tak moudří, jako spíše sebestřední:-(.
22.05.2014 11:56:10 | Jeněcovevzduchukrásného
Pravděpodobně jsi dobře odhadl, že si svým postojem nejsem tak stopro jist. Ten tvůj rozbor mi dost pomohl v oblasti adekvátního použití námětu, já ale hlavně sledoval případy »berličky«. I tak dík...
05.05.2014 20:22:58 | aravara
U takového tématu je asi přirozené, že se ta diskuze posunula do větší šíře, což myslím vůbec nevadí, i když to možná trošku překrylo původní jádro Tvé otázky. Pokud jde o onu "berličku", naprosto s Tebou souhlasím. Sice se ta "berlička" trošku sama nabízí, jako i ostatní emočně silná témata, např. láska apod., ale rozhodně pak v kontrastu s věkem z některých textů víc trčí a působí směšněji, když z toho není cítit skutečný prožitek. Takže pokud si chce někdo nějakou "berličkou" vypomoci, také bych zejména začínajícím poetům doporučil přidržet se spíš třeba lásky či erotiky, je to pro ně o něco méně ošidný terén... Ale stejně jako Ty nemám ambice komukoliv v čemkoliv bránit, ať si to každý přebere dle svého. Jak se říká, chytrému napověz... :-D
06.05.2014 10:05:08 | Amonasr
Vzpomínám si na svá mladá léta, věnovala jsem se poezii tenkrát hlavně při recitaci - a co myslíte, pokud mě někdo starší a zkušenější tu básničku nesebral, byla vždycky k tématu smrti. Přišlo mi to tenkrát tak hodně závažné, že jsem měla pocit, že to musím sdělit - bez ohledu na to, že jsem mladá a že o tom vlastně nic nevím...
Možná mi chyběl pocit důležitosti, CoT už tu použil termín pozérství. Ale nehodnotila bych jiné podle sebe, je to jen jedna z možností výkladu. Nepochybně i mladí lidé mají někdy pádný důvod toto téma uchopit, jen oni vědí, proč do toho jdou. Asi bych nad tím nevrtěla hlavou, možná také proto, že můj syn chtěl asi ve třinácti letech zhudebnit (chodil na skladbu do lidušky) téma Křížové cesty a pan učitel mu to rozmluvil, prý na to nemá dost životních zkušeností. (Až za pár let jsme zjistili, že právě v tomto věku měl velmi silný důvod, na smrt pomýšlet taky.) Co my víme o kříži, který nesou nejen ti mladí, ale kdokoliv jiný?
Dovolila bych si tu uvést na konec drobnost básnířky Procházkové, napsala asi v sedmi letech - omlouvám se, pokud si nepamatuji doslova:
Všichni si myslí
když jsem malá
že mám jen malou lásku
že mám jen malilinkou bolest
a už vůbec žádnou pravdu.
05.05.2014 19:14:41 | Pamína
CoT mne chtěl zpražit, ale kus pravdy má taky. Jen nevzal v potaz při povrchním čtení, že já sleduji, jak píši i Amonasrovi, otázku použití symbolu smrti jako berličky pro závažnost textu. Proto asi použil výraz pozérství, ale v kontextu to nevypadá jen na pozérství neadekvátním použitím námětu smrti, ale pozérství obecně. Pozérství by to bylo při úmyslném zneužití silného argumentu, pokud to někdo použije z nedostatku jiných možných řešení, není to pozérství, ale obyčejná bezradnost a snaha po konečném řešení. Za příspěvek dík...
05.05.2014 20:30:41 | aravara
Nevidím na tom nic zvláštního - kolikrát se téma smrti objevilo v pohádkách. Kolikrát je smrt připomínána o Velikonocích. A co třeba, že smrt je taky symbol přerodu - konec dosavadního myšlení a tedy nového začátku. Prostě někdo to tak vidí a někdo ne. Někdo zkoumá smrt, aby dostal dopověď na život a někdo život jen prožívá. Nevidím rozdíl, která cesta by se měla preferovat.
Navíc téma smrti je novodobé tabu. Kdo ví, jak se máme chovat k umírajícímu člověku? (A kdo raději ani za umírajícím nejde z různě ušlech/pošetilých důvodů, že si chce toho člověka pamatovat, ještě jak byl zdravej?) A vůbec, kdo z umírajících ví, jak se má na smrt zařídit? Jaký máme názor například na eutanázii - je to služba, o kterou bychom měli usilovat, nebo si užívat postupné umírání v LDN (léčebna dlouhodobě nemocných)? Prostě o smrti se mluví málo, a na úkor života, a je to špatně - a to že to začínají řešit mladí, je ostuda starých (toto myslím globálně - nic proti vám), že s tím nezačli sami a dřív, protože takhle mají mladí otevřenou cestu pro fantazii a z ní plynoucích omylů.
05.05.2014 17:22:25 | dead-head
Jo.... máš pravdu, ale to jsi kousek stranou od tématu. Opět připomínám, že už v původním textu je zpochbněno použití námětu smrti jako berličky pro závažnost textu. Jinak ano - beru... a dík.
05.05.2014 20:33:12 | aravara
Ráda bych k tomu již včera napsala něco inteligentního, ale možná jsem na takové úvahy moc mladá ...
Možná ale k tomu něco přeci jen řeknu ...
Podle mého názoru (zazní to vyloženě strašně, vím), je smrt jakýmsi "fenoménem" v dnešní době. A nejen v literatuře, ale i ve filmech, v počítačových hrách a v neposlední řadě i v médiích.
A možná to, že to vidíme, čteme, slyšíme denodenně, je jedním z těch faktorů, že si mladí lidé ke smrti nenajdou takovou úctu, respekt, jaký by měli (nebo alespoň mohli). Ale jako cokoliv, co je "právě v módě", téměř každého jednou časem "omrzí" a oni zas za nějaký čas, až si vše uvědomí, budou pohlížet na všechno, na život a na smrt, úplně jinak ... :)
... (Snad jsem se tím nikoho nedotkla, je to jen názor ;) ...
05.05.2014 15:50:53 | Aiury
Díky za vstup do diskuze. Je to samozřejmě taky názor, který něco řeší - i když zase, problém byl specifikován úže.
05.05.2014 20:35:19 | aravara
Čím si to vysvětlit?Pamatuji,jak vypadala děvčata v deváté třídě.Asi jsou srovnatelná s dnešními dvanáctkami.Vyspělost a vnější vlivy činí s dětí přestárlé zrůdy,které se zabývají otázkami,jaké si naše generace ještě dnes nepřipouští.O to pak mají kratší dětství a budoucnost prožijí bez krásných vzpomínek na mládí.Takto se vytváří konzumní společnost.
05.05.2014 15:17:49 | Bakchus
Ojoj - toť dost kruté, i když z větší části vhodné k zakomponování do celkového názoru... ale zase: řeším smrt v literatuře jako berličku k umělému zvýšení závažnosti zpracovaného námětu. Jinak je to plnohodnotný názor... aspoň podle mne (:-D
05.05.2014 20:38:44 | aravara