mění mi život

Už vás to někdy napadlo?
Bylo to asi tak před hodinou...
Vzpomněla jsem si na dávné přátele i nepřátele. A řekla jsem si, proč já? Proč jsme se setkali? Vzpomněla jsem si, kdy jsme se poznali a za jakých okolností a najednou mi to došlo.
Začnu svou nejlepší kamarádkou Verčou, kterou jsem poznala v sedmé třídě. Mohla bych vám říct i o své imaginární kamarádce, ale myslím, že mi do života vstoupila na základě mé fantazie. Ale teď zpět k Verče. Poznala jsem jí, když jsem jí nejvíce potřebovala. Nebylo to schválně. Já ji nehledala - jen jsem jí potřebovala. V živote mi pomohla a díky ní jsem se dokázala odrazit od dna. Proč jsem se s ní setkala? Napadlo mě, že stejně jako záhadně přišla, také odešla. Když odešla nemrzelo mě to, věděla jsem, že její čas skončil. Odešla, protože já už se odrazila. Ale to vím až teď.
Přichází nám do života lidé, jen protože zrovna je v tu chvíli potřebujeme? Mě jo!
Kdykoliv jsem řešila své osobní věci, přišel člověk, který mě něco naučil. Někdy mi dokonce změnil život. V dobrém i špatném. Nikdy mě nenechali být. Potřebovala jsem se naučit tolik věci a vždy byl v blízkosti člověk, který mi k učení pomohl.
Co kdybych řekla, že můj život provází učitelé? A co když vám řeknu, že jim bylo i pět let?
Nezáleží na tom...přišli, pomohli a odešli. Řekla bych, že lidé, které jsem potkala byli jednoduše andělé. Ať už hodní, nebo zlí. Zjistila jsem, že jsem jen figurka v hracím poli. Ta hra je dost složitá, ale geniální.
Řídím si jí, podle toho jak se cítím. Podle toho koho potřebuju.

Ten kdo jí vymyslel a říkejte mu třeba "bůh" má velký smysl pro humor. Je to tak dokonalé - je trochu škoda, že to bereme až tak moc vážně.
Takže...
Važme si jich. Ať už nám do života zasahují jakkoliv - potřebujeme je.