Vkrádáš se mi do snů, skoro každou noc tě v nich vídám, ale já o to nestojím. Odejdi pryč. Ruší mě to. Budím se a přemýýšlím jestli to byl opravdu sen nebo vzpomínka, nevím pak co se děje. Někdy se musím podívat na polštář vedle sebe, abych se vzpamatovala.
Prosím tě odejdi a nebuď me. Už to trvá moc dlouho.
I vzpomínka je jenom snem. Pro dnešek už přestala být pravdou. Časem můžeš najít místo, kam ji zavřeš a otočíš se k přítomnosti. Tak jak to asi děláme všichni. Drž se. :O)