Čas
Čas
Všichni toužíme mít na tomhle světě spoustu času a přitom se bojíme každé další vrásky.
Čím déle jsme s tím, koho jsme kdysi milovali, tím méně si ho vážíme a tím osaměleji se s ním cítíme.
I oblíbená píseň se časem ohraje.
Tak proč? Proč lpět na čase, když si neumíme nastavit ty pravé hodnoty v nás?
Raději třicet spokojených let, než vyplašených osmdesát.
Komentáře (18)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Čas je relativní pojem a my jsme se jím nechali spoutat v prostoru. Pořád je to nějaké TO, či TAM musím atd, ale opravdu tohle všechno MUSÍME? Nejsou lidé kteří NEMUSÍ, ale prostě dělají jen to co CHTĚJÍ. Nejsou pak na tom lépe? Asi je třeba si určit priority a hlavně brát práci jako prostředek jak si vydělat na živobytí a ne prostředek jak získávat další věci co nepotřebujeme. Pak toho člověk vlastně až tolik nepotřebuje.
Jednou za čas se musím kvůli práci stěhovat a tak vidím, co jsem všechno nahromadil za těch pár let a nejhorší je na tom, že větší část těch věcí jsem ani nepotřeboval.
A s lidmi klem nás je to stejné, vždyť mi spolu skoro nežijeme, spíš žijeme jen vedle sebe a tak jak si můžeme někoho vážit, když s ním jen sdílíme velice omezený prostor ve velice omezeném čase? Měli bychom spolu vyrazit ven a žít, protože zážitky a vzpomínky nám může sebrat jen Alzheimer. :-)
Tak je třeba se nadechnout a žít, vždyť toho člověka vedle nás jsme si taky kdysi vážili, tak není chyba i v nás?
10.11.2016 06:41:23 | kasparoza
"Není pravda, že máme málo času. Pravdou ale je, že ho hodně promarníme." (Seneca)
Tenhle citát mě praštil do očí zrovna minulý týden, během naší dovolené... kdy jsem celých čtrnáct dní neměla na ruce hodinky a čas jsem vůbec nesledovala. A bylo to hrozně osvobozující a uklidňující, nestresovat se tím, že někde musím být na určitou hodinu, že mi za chvíli jede autobus, že mi hoří termíny... Jediné, co mě zajímalo, byly takové ty základní lidské potřeby - dobře se vyspat, dobře se najíst a hodně se hýbat na čerstvém vzduchu... a navíc s těmi, které mám ráda :)
03.08.2015 17:37:27 | AndreaM
...ano, není čas jako čas, vždycky chceme jen čas, kdy se cítíme dobře a "šťastně"...kéž by ho bylo víc...aspoň o trošku...;-) je to o hodnotách, ale bohužel i o světě, jakej je kolem...dobrej nebo špatnej, můžeme si vybírat? těžko... :-/
03.08.2015 16:49:35 | bogen
Jen si myslím že čas jako takový neexistuje je vytvořen naší myslí tím jak myslíme si tvoříme svou budoucnost je to jako slavnej matrix a pak nejvyšší inteligence tam nahoře opravuje program...ne myslím že to po čem většina lidí už od dávnověku touží je nesmrtelnost ovládat čas a zem moc to je to co si myslí že přinese nesmrtelnost rovnat se bohům a láska se tam pak jaksi stáva jen zdrojem sexu nač se vázat když žijem věčně...no nepochopení nesmrtelnosti nás hodilo k smrtelným co musí pochopit dar času tady protože jinde neexistuje;-)
03.08.2015 13:13:36 | xoxoxo
všichni chceme žít věčně, ale zestárnou nechce nikdo :-)
03.08.2015 12:44:53 | hledač
V určitém věku jo. Děti vždycky chtějí být velký, aby si mohli dělat co chtějí. Potom teda zjistí..., ale to už je jiná story.
03.08.2015 21:54:55 | A42
A proc se o nekterych zenach ci muzich rika, ze zraje jako vino?
Nekde jsem cetl, ze za vyraz ve tvari jsme po tricatem roce zivota zodpovedni sami. Ve tvari se zrcadli nase postoje, hodnoty, i nezrizeny zivot...KAzdy z nas to ma nejak. Jsme na svete, vykonejme tedy pout...
03.08.2015 08:18:11 | kudlankaW
A proc se o nekterych zenach ci muzich rika, ze zraje jako vino?
Nekde jsem cetl, ze za vyraz ve tvari jsme po tricatem roce zivota zodpovedni sami. Ve tvari se zrcadli nase postoje, hodnoty, i nezrizeny zivot...KAzdy z nas to ma nejak. Jsme na svete, vykonejme tedy pout...
03.08.2015 08:15:16 | kudlankaW
Myslím, že sama víš, jak polemizovatelné jsou ty věty. Tak dobře...
Vrásky jsou i od smíchu ;-)
Zamilovanost je stav hormonální hladiny, to ja na chvíli, pak už je něco jiného. Abych nepoužila to "láska-páska" (:-D), tak třeba prostě partnerství, vědomí, že tu někdo je, nemusí být ani vždycky na dohled. Není snad důvod pro osamění.
A pak - po třiceti spokojených letech netušíš, jaký bude ten jednatřicátý. Třeba bude taky takový. Nehledě na to, že si teď musím vzpomenout na ten odkaz na tvém profilu. Co když příští rok se něco povede? Co když příští měsíc? Zítra?
Tak jsem si tu po půlnoci trochu zamudrovala.
P.S.
Až někdy zakopnu o vlastní nohu, dám vědět, abych ulehčila tvému trpaslíkovi. :-))
Ahoj do prostoru.
03.08.2015 00:30:06 | A42
Nebojím se nových vrásek a stáří mě nijak neděsí, jen to zdraví, kdyby jakžtakž vydrželo. Ale to je asi tak trochu jako s těmi vráskami, jich se nebojím, ale ošklivě podlomeného zdraví a nemohoucnosti ano – až mi nebude zdraví umožňovat alespoň malinko hodnotný život, asi bych na něm nemusel lpět. Ale bůhví, jestli si to budu myslet i tehdy, až to nastane ;-)
To podle mě neplatí vždycky. Láska nemusí mizet, jen se třeba transformuje do trošku jiných podob. Může se to projevit i v menší vzájemné ohleduplnosti, mizí třeba pocit, že je nutné o druhého usilovat, ale to může být projev spíš pohodlnosti a zvyku, než menší lásky. Dokonce si můžu druhého vážit i čím dál víc, objevovat ty jeho hodnoty, které jsem dřív příliš nevnímal. Je to myslím strašně individuální a nelze to takto zobecnit. Každý vztah je naprosto jedinečný a neopakovatelný, i když často opakujeme tytéž chyby.
Ano, každá píseň se časem ohraje. Proto je dobré občas změnit alespoň její aranžmá ;-)
Třeba abychom měli čas si ty hodnoty zkusit znovu a lépe nastavit? ;-)
Jsem rád, že jsem se dožil šedesátky namixované ze spokojených i vyplašených let a budu vděčný za každý další rok – i kdyby to měly být už jen ty vyplašené (ovšem tu spokojenost máme do jisté míry ve své moci, když pochopíme, co je a co není opravdu podstatné)... ;-))
02.08.2015 23:34:16 | Amonasr
krásnej komentář.. :) já ti od srdce přeju ještě spoustu let v dobrém zdraví a pohodě.. ;)
a s tou láskou, to by bylo na dlouhou diskusi.. já jsem v tomto docela pesimista, nedělám si iluze.. i pár, který působí zdánlivě spokojeně, si zcela jistě prošel spoustou šarvátek, kterým by se dalo vyhnout, kdyby nepracoval čas.. dobré je, pokud ale včas naleznou lidé ty své hodnoty a dají věci do pořádku.. :))
nevím, jestli moc neplkám, chce se mi už spát :D
děkuju!
03.08.2015 00:02:47 | Amelie M.
Nevěřím pohádkám o šťastných partnerských vztazích bez jakýchkoliv hádek - bez občasných názorových výměn podle mě žádný plnohodnotný vztah existovat nemůže, maximálně tak nějaká pokrytecká varianta, brrr... Jeden z nejsmutnějších zážitků v mých partnerských vztazích byl, když na mě partner stále jen zbožně a obdivně koukal a ve všem mi pouze přitakal. Vydržel jsem to asi 3 dny a pak jsem to musel s nesmírně těžkým srdcem ukončit. Nedalo se to prostě snést, spolehlivě to zabilo mé prvotní vzplanutí, i když mi ho bylo strašně líto a připadal jsem si jako vyvrhel. Ještě teď, když si na to vzpomenu, mám výčitky svědomí, byl tak strašně oddaný, hodný a zamilovaný - ale na lásku zkrátka musí být vždy (nejméně) dva a alespoň u mě to i bez jakéhosi intelektuálního napětí a jiskření nefunguje... ;-))
03.08.2015 12:04:25 | Amonasr
Osaměle se můžeme cítit i s tím koho známe teprve krátce a o kom si myslíme, že je to ono...ale ono to tak nemusí být.
..i nová píseň nemusí být zrovna hit:-)
Pravé hodnoty hledáme nejdřív u sebe a pak u ostatních, ale od těch našich hodnot se odvíjí náš spokojený život...a nezáleží na čase, kdy je najdeš, ale jestli je vůbec za celý život objevíš...
A vrásky? ty už si jen tak pro nic za nic nedělám...ty už se mi dělají věkem čím dál tím víc:-))
02.08.2015 22:46:04 | Nikita44
to ano niki, mně spíš šlo o ten paradox, jak, čím jsme s někým déle, tím méně si ho vážíme, jsme ochotni kvůli němu dělat věci, které děláme kvůli jiným atp., jestli chápeš :-)
nová píseň, pokud je oblíbená, tak je vždy hit :))
a ano, hodnoty, tak to jsi napsala krásně.. ;) u vrásek se směju :)) děkuju MOC za komentář!
02.08.2015 23:00:56 | Amelie M.