Kritická úvaha o designu

Tento text je pojednáním o designu, respektive průmyslovém designu. Průmyslový design je obecně definován jako „tvůrčí činnost, jejímž cílem je určit vlastnosti formy průmyslových výrobků. Mezi tyto vlastnosti patří nejen vzhled, ale zejména ty strukturální a funkční vztahy, které z hlediska požadavků výrobce vytvářejí logickou jednotu systému...“ [ICSID 1964]. K hodnocení designu jako podoby výsledku, ale především jako procesu, v němž je výsledek konstruován, lze nahlížet ze dvou perspektiv. A to perspektivy subjektivní, kdy spoléháme na vlastní zkušenosti a cítění, a perspektivy objektivní, v tom případě je hodnocení založeno na měření obecně stanovených kritérií. Je však důležité si uvědomit, že objektivní přístup je objektivní z části neb se využívá měřítka, které stanovil někdo jiný a to byla konkrétní osoba se specifickými subjektivními nároky a cítěním. Právě proto přistupuji k této úvaze o designu jako vyjádření osobního - subjektivního pohledu.

Proces designu probíhá nejdříve rozpracováním celého projektu. Tzv. projekt designu, kdy je stanoveno, co, pro koho, za jakým účelem, v jakém stylu, za kolik. Tyto nároky - otázky se vyskytují u devadesáti procent všech projektů designu. V případě, že jsou nároky vyjasněny, přichází na řadu stadium brainstormingu, jež spočívá ve sketchých všech nápadů vztahujících se k tématu. „Ty jsou inspirovány zejména historií výrobku, módou, technikou, funkcionalitou“ [P. OLAH 2012].  Na základě těchto skic vznikne jedna ideová skica, která slouží již jako vodítko k vytvoření modelu procesem renderování. Tak vznikne finální skica, jež je přelouhou k tvorbě modelu a k prezentaci v médiích.

Práce jednotlivých designerů tak spočívá v nalézání a produkci prvotních skic, zohledňujících důležité atributy výrobku. Avšak jedním z nejvýznačnějších trendů, které kolují mezi (mladými) designery, je, že se tito designeři snaží prezentovat kreslenými návrhy (ať na pc anebo v ruce), které jsou pojaty jako finální skica. Ve většině případů z nich není poznat proporce a linky charakterizující produkt jsou ztraceny v psychidelickém mixu barev a stínů, takže idea není poznat. Mou nejvíce nejvážnější kritikou designu je toto memento, že nejsou důležité motivy a jejich počet, barvy a jejich počet, ale především proporce jednotlivých prvků a motivů. Například bude-li návrh obsahovat tři motivy/prvky a nebude mi záležet na proporcích a velikosti jednotlivých motivů/prvků, budu mít stále jen tři možnosti. Kdežto v případě tří velikostí pro každý motiv/prvek a tří motivů je to alespoň devět možností. A to jsem použil ještě malá čísla. Tato ilustrace sloužila především jako příklad důležitosti zohlednění proporcí a jejich mocné síly kreativity. Měly by být z kresby patrné hned při prvním pohledu. Slouží jako výraz chápání funkčnosti, pokud jsou ve vzájemné harmonii, pak tvoří eleganci.    

Jako shrnutí této malé kritické úvahy, zde uvádím definici průmyslového designu dle mého. Je poznamenaná právě kritickým pohledem vůči současným trendům u autor, nikoli firem. Tedy „design je takové úsilí, jímž autor vtiskuje zamýšlenému výrobku funkční a elegantní podobu, především proporcemi, kdy použití alternativních motivů je podmíněno celkovou funkčností a elegancí“ [PLEŠR 2015].