U - Uzdravení

Dneska jsem narazila na zajímavou větu: "Nemoci vám hlásí, že tímto způsobem už nemůžete dál žít.". Když se nad tím zamyslíme, je to pravda, ale čím to je, že si to většina lidí neuvědomuje?

Životní styl a prostředí, ve kterém žijeme, se na nás neustále podepisuje a my přece nemůžeme změnit minulost. Tudíž nemůžeme změnit ty zla, které jsme na svém tělu napáchali. Lidé počítají s tím, že nemoc se dá vyléčit a ihned po vyléčení se navracejí ke starým návykům, aniž by si uvědomili, že právě tyto návyky mohou být příčinou oné nemoci. Důsledkem toho se nemoc opět vrací nebo se projevuje nemoc jiná. Ale co když už vyléčit nepůjde? Myslíte si, že v tomto okamžiku se lidé sami sebe ptají: "Mohl/a jsem tomu zabránit?" nebo budou klást vinu lékaři, že není schopný je vyléčit a tudíž je to jeho vina? Právě doktoři bývají považováni za ty, co jsou tu pro nás a mají povinnost nás vyléčit. Ale pokud bereme jejich slova na lehkou váhu a neřídíme se podle jejich doporučení, můžeme jim potom něco vyčítat? Ne. Můžeme si za to sami.

Z toho jsem odvodila hned několik závěrů:
1.) Lidé by měli žít přítomností. Minulost je za námi. Pouze přítomností můžeme ovlivňovat to, co nás čeká v budoucnosti.
2.) Je důležité si uvědomit, že to my řídíme svůj vlastní život a je jen na nás, jak VYPADÁ. Proto by jsme se měli zamyslet nad tím, jestli DĚLÁME to, co je pro nás nejlepší.
3.) Lékař je jedna z nejnevděčnějších prací. Rady doktorů bývají brány na lehkou váhu, proto často není výsledek takový, jaký by měl být. A pacient opět obviňuje lékaře, že nebyl schopný jej uzdravit. Léta pilného studia a "sežraného času" se tedy neoplácejí zvlášť příjemným způsobem.
4.) Proces uzdravování záleží na mnoha faktorech. Ať už je to psychické rozpoložení nemocného, prostředí, ve kterém se nachází, lékař, který ho léčí, způsob, jakým je léčen anebo životní styl odpovídající stávajícímu stavu.

A já se ptám: "Může být proces uzdravování někdy dokončen?"