Kdybych mohla změnit jednu historickou událost..

U konce školního roku, kdy se celá naše třída těšila na letní prázdniny a v hlavě jsme místo učení měli pouze povalování se u vody a opalování na sluníčku, to s námi měli učitelé hodně těžké. Abychom si zapamatovali novou látku, museli vše opakovat několikrát, ale i tak se stále chytali za hlavy a odpočítávali minuty do konce hodiny snad více, než my. V těchto dnech – čistě kvůli udržení naší pozornosti - vznikala v hodinách českého jazyka debata o všech důležitých a zajímavých bitvách, které se kdy odehrály. Paní učitelka se nás ptala na různé zábavné otázky, a my jsme měli prostor pro vyjádření svého názoru více, než během celého roku, protože bylo jasné, že do hlav absolutně nic už nenasoukáme. Jednoho dne, nepamatuji si přesně datum, mne paní učitelka donutila přemýšlet nad světem. Zprvu jsem si říkala, že mě nikdo nepřesvědčí myslet na něco jiného, než nad odchodem ze školy. Dívala jsem se z okna a představovala jsem si, jak teplé paprsky slunce hladí mé tváře a jak tichý větřík skromně fouká do mých vlasů. Co se dělo ve třídě šlo jedním uchem tam a zase zpátky, naprosto jsem vypouštěla všechny otázky, na které se náš kantor ptal. Až najednou jsem někde v pozadí zaslechla větu, která mne úplně vyrušila z představ a snění. „A teď se na chvíli zamyslete, kdybyste měli změnit jednu historickou událost, která by to byla? Může se jednat o válku, ale také o narození vašeho oblíbeného autora.“ Jakmile zazněla tato věta, začaly se mi v hlavě promítat veškeré bitvy, války a popravy. Nechápu proč, ale jako první se mi zjevil jeden nezapomenutelný obraz z filmu o druhé světové válce. Na obrovském pódiu stál hlavní představitel Německa a všude kolem poskakovaly tisícovky lidí. Předpokládám, že hlavně německých obyvatel, kteří vyvolávali různá slova. Neučím se německy, takže těmto slovům nikdy neporozumím, ale jsem ráda, protože zněly tak povzbudivě, až se mi z nich dělalo špatně. Jako by jejich představitel sliboval krásnou budoucnost a oni ho bezhlavě poslouchali, všechno hltali a odkývali i to, co nemuseli. Dále následovaly úryvky z filmů, ale také obrazy, které jsem si sama v hlavě vytvořila. Jednalo se nejvíce o židy v koncentračních táborech. Všechny ty děti, brečící a volající maminky, hladoví a špinaví lidé. V jednu chvíli jsem si říkala, že všechny války byly obrovské chyby, pak ale, jsem si vzpomněla na dobu, která měla být skvělá, pohodová a spravedlivá. Komunisté – slibovali demokracii a lidská práva. Spousta lidí, kteří komunismus zažili tvrdí, že vládli lépe, než dnešní demokraté. Když si však vybavím, jak zavírali občany pro svobodu svého názoru a jak trestali umělce pro jejich pohled na svět a vše nenápadně cenzurovali, uvědomila jsem si, že chyba není pouze ve válkách. Naopak války nám připomínají, čeho je člověk schopen, a co dokáže udělat jeden, dva, nebo celá banda vysoce postavených rasistů a necitů. Na světě by se nikdo neměl považovat za nejlepšího, přesto stále žije spousta lidí, kteří, když by se dostali tam, kam by neměli, opět by dokázali pošpinit naše dějiny. Můj názor - Omylem jsou zlí lidé! Poté, jsem si však představila technický pokrok v minulém století. Snažili jsme si zlepšit život, ale neuvěřitelně se ublížilo přírodě. Hnojení pomocí pesticidů absolutně narušilo životní prostředí. Auta, která dnes vidím z okna, vypouštějí do vzduchu zplodiny, které za pár let způsobí změnu klimatu a poškodí atmosféru. A v tu chvíli mi to došlo, měla jsem odpověď na otázku, která před několika minutami zazněla. Omylem jsou lidé! Chvíli jsem počkala, až ostatní dořeknou svůj názor na změnu školní docházky a jejího úplného zrušení. Radši jsem se ale do jejich debaty neodvážila zasáhnout, protože to chvílemi vypadalo, že přímo u nás ve třídě vzniká malý konflikt. Jakmile se však třída uklidnila, což netrvalo moc dlouho, zamyšleně jsem se podívala na učitelku a odpověděla jsem. „Změnila bych vývoj člověka. Kdybychom byli stále ještě opice, které nedokážou tak dobře přemýšlet, nehrozily by žádné války a vraždy, příroda by byla čistá a na stylu našeho života by se nezměnilo nic. Žili bychom stejně jako teď – jako zvířata.“