O citech, pudech a rozumu

Dříve než začnu popisem událostí napíšu, co jsem sem chtěl napsat už včera. Včera jsem sem, pokud si dobře vzpomínám, napsal, že láska se skládá ze tří esencí – vášeň, úcta a důvěra. Dříve jsem ale již vytvořil teorii, že totiž všechny lidské motivy lze zúžit na pouhé tři, a to city, pudy a rozum. Tuto myšlenku jsem chtěl dále rozvinout a nějak si s ní hrát. Chtěl jsem vášeň položit rovnu pudům, ale není to pravda. Součástí vášně jsou rovněž city. Je ale jisté, že rozum do vášně nepatří a pudy zase nepatří do zbylých dvou částí – úcta a důvěra. Největší roli hraje v úctě a důvěře rozum. Cit je zde ale rovněž patrný. Tak např. pokud je někdo někomu nevěrný, nelze to často již ospravedlnit pouhým rozumem. Rovněž nelze ospravedlnit pouhým rozumem to, když někdo někomu záměrně snižuje sebevědomí (ponižuje ho). Asi jsem tu chtěl vyjádřit mnohem hlubší myšlenku. Vidím ale, že to není tak jednoduché.