poezie

 

        Jeden autor zde na Literu má na svém profilu napsáno : když se to rýmuje, tak to není báseň. No s tím já samozřejmě nesouhlasím. Je jasné, že báseň nemusí mít rýmy,ale neexistuje žádné dogma, jak báseň musí vypadat. Podle mě je ale vytvořit rým umění, ne vždy se to povede, někdy rým sklouzne do říkanky a už to tak pěkně nezní, to je pravda. Já sama se nesnažím rýmy za každou cenu tvořit, píšu, jak mi to přijde na jazyk a mám radost, když to pěkně vypadá a zní zároveň.Ovšem zkuste si zapamatovat nebo zarecitovat báseň, která nemá rým. Jde to těžko, viďte ?

       Právě díky rýmu si pamatuji ze školy jednu hrozně dlouhou báseň, která pojednává o vojákovi, který leží zraněn na bojišti a vedle něj umírá kůň jeho velitele. Je to moc smutná báseň, ale krásná...

 

       Fráňa Šrámek     :         Raport

 

 

                                          Na levém křídle a poslední v řadě

                                          já budu stát

                                          a tušit nebude oč prosit chci

                                          žádný kamarád

                                          a paty k sobě, špičky od sebe

                                          pro tebe, sne můj divný

                                          pro tebe, já budu meldovat

                                                      . . . . . .

 

    Takže to je první sloka této básně a dodnes si ji celou pamatuji a to jen díky rýmu. Jinak myslím, že pro báseň je důležité také, aby byla bez hrubek, v próze se to trochu ztratí, ale v básni je to jako pěst na oko. Poezie by také měla být srozumitelná, bez spousty cizích slov, která možná vypadají efektně, ale výsledný dojem a pocit je pramalý.Jinak mně osobně se také líbí japonská poezie, haiku, má svoje kouzlo a tam rým opravdu nikdo nemůže postrádat, ale je to samozřejmě dané jinou kulturou.

Na závěr své úvahy přidám ještě jednu svoji oblíbenou báseň.

 

 

        Markéta Procházková       :             Malý princ

 

 

                                                   V duši máš celé nebe, ty maličký

                                                   co chvěje se v něm slz, já znám ty hvězdičky

                                                   nahlas si nenaříkáš

                                                   a jak já smutně zvykáš

                                                   v tom jejich světě žít,

                                                   někdo přec chránit musí růže a beránky,

                                                   sbohem můj malý princi

                                                   nevidím na stránky