Zvyky ničí strach

Je to dáno asi od jakživa, že člověk, ale možná i jiné živé bytosti, bojí neznáma.

Bojíme se tmy, protože jí nemůžeme prohlédnout a projít s tím, že v ní nehrozí nebezpečí.

Bojíme se cizích lidí, protože neznáme jejich povahu a nevíme, jak zareagují, čeho jsou schopní.

Bojíme se nových nemocí a virů, protože víme, že na ně neznáme lék, a tím pádem nám mohou být nebezpečné.

... jenže...

lidé ovládli kouzlo ohně, následně vymysleli baterku a všechny ještě přítomné strachy rozprášilo pouliční osvětlení. A strach ze tmy zmizel, protože jsme tmu udělali průhlednou a zjistili jsme, že v jejich útrobách žádné zlo a nebezpečí nečíhá.

Člověk se seznámí s oným neznámým a cizím ,,druhem", zjistí, jaký je, jaký má charakter a ego, a přestane se bát, protože ví, co od něho může čekat. A ,,xenofobie" je pryč.

Najdeme lék na léčení nového viru a přestaneme se ho bát, protože se stane neškodným.

........................................................

Jak mě vůbec napadlo toto téma? Všechno způsobil měsíc.
Jedné noci se vyloupl zpoza černočerné noci obrovský zářící úplněk, který mi zazářil do mých očí. Možná, že vám to nepřijde, ale kdybych tehdy nevěděl, že je to naše přirozená družice obíhající Zemi po tisícíletí, vyděsil bych se k smrti, protože kdo by čekal, že se z nekonečné černi, která vždy po západu slunce zahalí oblohu, vynoří obrovská bledě běle vyzařující koule s jizvami na povrchu? Přirovnal bych to k tomu, jako kdyby měsíc následovalo ještě další vesmírné těleso. Co by to vyvolalo rozruchu a chaosu...jenže kdyby to tak bylo několik set let, ani bychom jsme se nad tím nepozastavili, byla by to samozřejmost, že máme dva měsíce.

Stejně tak je to s barvami. Víme, že nebe je modré, že listy jsou zelené, že oheň že oranžový...i přesto, že víme, že nebe může mít různé barvy( západ slunce, ale třeba nebe na jiných planetách mají také jiné barvy), listy se s ročním obdobím mění, i oheň může mít jiné zbarvení( plamenné zkoušky)... i přesto, že to víme, zdá se nám např. zelený oheň divný, nepřirozený, snad...NEZVYKLÝ!

O zvyku je i rychlost. Zkuste posadit antického filosofa do Ferrari. nemá šanci se chovat stejně jako lidé ze současnosti, protože NENÍ ZVYKLÝ na takovou rychlost. Myslíte, že my bychom se vyrovnali během chvilky s budoucími doprvními prostředky překonávající naše současné hranice rychlosti tisícinásobně? Ne! museli bychom si hodně dlouho zvykat.

To je asi vše, děkuji za pozornost a doufám, že jsem ve vás zanechal alespoň nepatrnou rýhu mého usílí...děkuji