Vrstvení

Zaujaly mě, stojí tady celá desetiletí u městského parku dvě rozlehlé dřevěné plakátovací plochy.

Když jsem pod nimi stával coby dítě, zdály se býti většími.

Daleko důležitější mi dnes přijde pohled na vrstvení.

Přelepování plakátů, staré se přelepí novým…

Pamatuji si jeden film z úvodu devadesátých let, kde v americkém filmu manažer vysvětluje návštěvě pohnutě, že každé tlačítko na jeho telefonní ústředně znova a znova přelepuje původní jmenovky lidí, kteří byli jeho obchodními partnery či spolupracovníky.

Neustálé přelepování…

Také jména na zvoncích výškového panelového domu se až příliš často přelepují, osoby mění.

Říkám si v jakém je to nepoměru s tím co bylo za předchozí éry.

Muž se vyučil, byla mu propůjčena kovová skříňka, na níž si v osmnácti připevnil kovovou jmenovku a tu pak vídal den co den, po čtyřicet let ve fabrice či huti.

Podobně, byl-li mu přidělen byt v činžovním domě, kde žil i celý život s jedinou jmenovkou na dveřích či schránce.

Se změnami režimů mění se názvy ulic, na bankovky lepí dočasné kolky…

Sochaři pracně sochané, instalované skulptury, za pár desítek let (leckdy i dříve), rozvášněný dav svrhává z podstavců.

A ti, co byli zatracování, jsou nám dáváni za vzory.

Zpěvák si na znamení toho, že v televizi v přímém přenosu nemůže zpívat, přelepil ústa hnědou páskou…

K podpaždí s krůpějemi potu přilnula mi lněná košile…

A tak končím časně letní podvečerní zamyšlení za pohledu na kolmo jedoucí brunetu s blondýnou s nebezpečně vybavenými tílky...

Z koupaliště odcházejí slastně unavení návštěvníci po celodenním skotačení i nicnedělu.