Přeplněná prázdnota...

Pravda zkroucená jak paragraf, slova prapodivných tvarů a kaligrafy vytržené z kontextu, jen prázdno v neutuchajícím přívalu slov. A pak to přeplněné ticho dychající ve vakuu lží a davící se lítostí. Dávno jsme již ztratili cit pro pravdu a lež, dávno jsme zapoměli jaké je to věřit, jaké je to být svobodný, v slzách utápíme poslední zbytky zmrzačeného žalu, poslední zbytky bezpodmínečné lásky. Pro naše děti za sebou necháváme zemi míru a tolerance, zemi kde se nebojuje, protoze není o co. Zemi, kde se nevraždí protože není koho. Zemi tolerující všechny víry, protože už není v co věřit. Zpustošená poušť bolesti se živými mrtvolami umírajícimi ještě před narozením. Prázdná města, přeplněná lidmi, hlučné ulice postrádající hluk, osamělá města duchů. Náboženství bez boha, peklo bez ďábla, vztahy bez lásky, respekt bez důvěry, rodiny bez dětí, školy bez učitelů, lži bez lhaní.
Přeplněná prázdnota...