Dokud se zpívá...

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo - tohle říká text jedné známé (country) písničky. Spousta lidí řekne svatá pravda, jako by si mysleli, že písnička zachrání člověka před smrtí. Představuji si takového 200-letého staříka, vybledlého jak papír a zrovna tak průhledného a křehkého, jak bez přestání zpívá a k zlosti svých prapravnoučat pořád ne a ne natáhnout brka. Dobře, nebudu tolik přehánět.
Někteří řeknou blbost, kravina. Většina lidí bude "stát" někde v pomyslném středu těchto dvou názorů.

Je jasné, že hudba - obzvlášť písničky - hraje v dnešní době (stejně jako v dobách minulých) velkou roli.
Hudba je všude. Jen co se ráno probudíte, řve na vás z rádia (v mém případě z budíku na mobilu), upozorňuje na sebe v autobuse, zahajuje úřední hlášení "místního rozhlasu".. Znělka sem, znělka tam, na svatbách, na pohřbech, na maturáku i v nemocnicích, v hospodě, u babičky... Všude.
Neuplyne den, aniž bych na ulici nepotkala nejmíň třicet lidí zahlušených peckami z MP3 přehrávačů. Neodsuzuju to (ani na to nemám právo), jen se mi zdá, že se hudba nyní "používá" jako clona - jako odtržení od reality. Lidé jdou, nic nevnímají, jen to nervy drásající tuc tuc tuc bác... Trubka trubka tyč tyč... "Instalatérská hudba" forever!!!
V poslední době potkávám opravdu skoro jenom samé "instalatéry", které slyším už ze vzdálenosti tří metrů. Tak neviem, jestli je to Plzeňákama... Moc normální mi to nepřijde.

Hudba je podle mě dar. Úžasný dar, kterého bychom si měli vážit a ne ho činit tak všedním tím, že "je prostě všude".
Hudba měla odpradávna svůj účel - ať už duchovní, oslavný či smuteční, ať už to byly fanfáry na počet či sonety vyznávající lásku a obdiv.
Dneska její účel vidím hlavně v komerci - popoví (ale i jiní) zpěváci, kteří buď neví, o čem zpívají (je jim to fuk), nebo jsou zkrátka a dobře tak trochu pitomí a ubozí. O čem jiném, než o komerční úspěch jim jde? A proč je lidi poslouchají, kupují si jejich drahá CD a stojí hodiny a hodiny před kasou kvůli lístkům, které nakonec stejně nedostanou, protože než se na čekajícího fanouška dostane řada, lístky nebudou.
Neříkám, že se to týká všech zpěváku - to vůbec! Ale na druhou stranu - ti nejznámější jsou právě ony popové, povrchní hvězdy. Britney Spears (ano, některé písničky jsou hezké, ale...), Justin Timberlake (nekamenovat prosím, ale jeho písně se mi zdají tak neupřímné, že... ovšemže ne všechny!), Atomic Kitten (které sází hlavně na sexy look a o písně až "tolik nejde") a hafo dalších... V poslední době mě nadzvedla hlavně Ewa Farná.
Jak může třináctiletá holka zpívat takové písně?! Nemůže to mít sama ze sebe. Jistě, může zpívat procítěně (ehm?) a čistě, obléct se do líbivých hadříků a ječet cosi do mikrofonu pro velkého kamaráda: "Měls mě vůbec rád?" Nehledě na to, že kopíruje Anetu L. Můj názor. Nikomu ho nenutím, pouze píšu.
Je to vlastně loutka v rukách českého (polského?) šoubyznysu. A o to jde - vydělat prachy. Co na tom, že je to nevyspělá žába? Dáme texty, který teď letí, hadry, zmalujem ji a šup s ní na podium.
Také jsou tu reklamy, ale to už bych odbíhala někam jinam.
Sklouzli jsme k povrchnosti. Konzumujeme to, co nám média předkládají. Nepídíme se po tom vnitřku. Jde o líbivou slupku.

Hudba je dar. Existuje spousta lidí, co hudbu tvořit nikdy nebudou, nemají pro to vlohy. Tak proč ti, co je mají, s nimi takpovrchně zacházejí? A proč ti, kteří dělají krásnou muziku, jsou neznámí?
Hm... Spousta lidí nemá ráda klasickou hudbu. "Je nudná, trapná, není IN." Ale podle je v ní (když už nic) úžasná hloubka. Porozumění. Já mám klasiku docela ráda.
Ne, nemám nic proti moderní hudbě - taky ji poslouchám. Taky jsem poslouchala Britney, Justina.
Ačkoli asi patří mezi kuriozity - málokdy si zapnu rádio. Nebaví mě poslouchat jeden a ten samý hit čtyřikrát za dopoledne. A už vůbec ne ty sáhodlouhé reklamy, které se obejví skoro po každé druhé či třetí písni. Možná je to špatným rádiem... Ale o těch lepších se holt moc neví (dobře, já o nich neviem).
Poslouchám CD, písničky stažené z netu. A stejně mám asi nejradši duchovní hudbu. Ne klasiku - moderní křesťanskou muziku. Hlavně gosply. Tahle muzika má v sobě něco víc - nějakou tu "šťávu", přesvědčení, radost... Neviem.

Miluju hudbu! A nechci pouze kulisu pod běžný život.
Co vy? Co je hudba pro vás? Odhlušení od okolního světa? Kulisa? Potěšení? Radost? Prostředek k vyjádření? Nutnost? Zvyk...?

Tak mi napadá, že hudba je kulisou opravdu všude. Tedy krom hřbitova - jak říká text té moudré písničky: Dokud se zpívá...