Povaha, výchova nebo naše volba?

Někteří tvrdí, že člověk se vyvíjí díky prostředí v jakém žije, jiní tvrdí že je to výchovou a nebo dokonce obojím.
Narkomani, kriminálníci, profesionální povaleč, neurotik a jedna výjimka. To jsem já a moji bratři. Nebudu říkat, který z nich jsem já ale ta výjimka ne.
Měli jsme stejné podmínky, jsme od sebe plus mínus rok. Měli jsme milující matku, která přesto že byla samoživitelkou, snažila se nám dopřát vše, co jsme potřebovali. Chodili jsme do stejné školy a v podstatě znali stejné lidi. Přesto někde, někdy musel nastat ten zlom, kdy jsme vybočili a jen ta jedna světlá výjimka šla přímo. Úspěšné absolvoval učňák a už je několik let řádně zaměstnán. My ostatní stěží dodělali základku. Někteří stihli strávit pár let za mřížemi, jeden z nás před pár dny dostal podmínku rok na pět let. Tři z nás máme děti, jeden z nás se o ně nezajímá, druhý moc nemůže protože je za mřížemi. Ani děti nás nedonutili dospět.
Je pravda, že jsme nikdy nebyla zrovna ukázková rodina. Hodně jsme se stěhovali, máme téměř každý jiného otce ( pro pořádek, máma nebyla do větru. Co se stalo se stalo a vše má svůj důvod ) a ani jeden z nás se s ním nestýká. Otec nejstaršího zemřel, druhý odcestoval do ciziny, třetí strávil půlku života za mřížemi, čtvrtý se taky vypařil. Přesto jsme stále měli všichni stejné podmínky pro život. Je tedy možnost, že je to jen o našem rozhodnutí a o všech těch rozhodnutích, které učiníme a které nás zavedou tam a nebo jinam? O tom, jak na danou situaci reagujeme a jak ji přijímáme?
Pokud se formujeme prostředím a výchovou, musí v tom přesto být i povaha nebo něco, co nevím, protože jinak by ty rozdíly mezi námi a tou světlou výjimkou přece nemohli být tak obrovské....

Já osobně si nemyslím že je to výchovou a prostředím a nemyslím si že se každý nějaký rodíme, s určitou povahou. Zbývá tedy to, že si tu cestu volíme jen my ...