Za mrakem svítí slunce

Nechápu,proč si připadám,tak strašně jiná,než ostatní,tak nespoutaná a přitom uvězněná a nepochopená.Asi jen stěží mne však může někdo chápat,když nepochopim často ani sama sebe.Co se to se mnou děje?Jediný člověk,který mi rozumí,tak jak by měl,je má kamarádka Šárka,mám ji moc ráda,ikdyž to nerada přiznávám,jsem ráda,že je při mě a zrovna,když to nejvíc potřebuji.Mám v sobě tolik cílů a snů,jenže v tomto světě je vše o penězech a tak si člověk,bez toho,aby těch snů a cílů dosáhl,připadá jako totálně prázdný,neschopný člověk.Kdo ví,třeba do 60 let stihnu alespoň čtvrtku těch snů obstát,a pak umřu,jako šťastný a svobodný člověk.
Tak toto psaní jsem našla zastrčené v šuplíku,leželo tam přibližně 5 let založené v knize.Čtu-li to dnes,připadá mi,že to psal někdo jiný a ne já,ale opak je pravdou.Tenkrát jsem prostě na svět pohlížela jinýma očima.Dnes mám kolem sebe spoustu přátel,Šárka v nich zaplať pánbůh přetrvala.Naučila jsem se brát život tak jak přichází a přestala se litovat a spíše porozumět,že vše,co se kolem mne odehrává,je jen odrazem toho,co vysílám já.Taková zpětná vazba.Neni mi 60let,bude mi teprve 32 a některé sny jsem si už vyplnila,některé změnila a ostatní přijdou až přijde správný čas.A peníze?Ano,co si budeme nalhávat,jsou důležité,ale ne vše si za ně koupíme,třeba takové prožitky obyčejné radosti z maličkostí,nebo zdraví - na to jsou i peníze krátké.Dnes už si rozhodně nepřipadám jako prázdný a neschopný člověk.Mám toho dost,co mohu nabídnout a pro co žít.
A co z toho vyplívá?
Člověk se neustále vyvíjí a je jen na něm,jakým způsobem a pokud jsem to dokázala já,dokáže to i vy ostatní.
Život je krásný a stojí za to žít,třebas to teď vidíte jinak.Vždyť i za mrakem svítí slunce.