Včera, dnes a zítra

Zdravím.

V podstatě jak jsem uvedl v titulku a anotaci, půjde o jiné pojetí toho co chci v úvaze zachytit a uchopit. Jde o prožitky tří zcela rozdílných situací.To co jsem napsal jako "zdravím" je minulost. Tedy to co již známe, to co se událo, na co si za relativních podmínek vzpomínáme a je to ohraničeno. V našem případě interpunkcí, a nebo z metafyzického hlediska časem, tedy přítomností jakožto metaforickým dneškem. Přechod od minulosti k současnosti je tak prachavý okamžik, že je to v podstatě kontinuální průběh a metamorfóza, tedy npřeměna a alternace jednoho do druhého. Je to jak jsem naznačil oka-mžik. A je to. A co je mataforické zítra? Budoucnost je to co ještě neuchopujeme, s čí nepracujeme v reálné hmotné rovině , nýbrž pouze v rovině myšlenkových procesů a pochodů. A co se týče tohoto pojetí, je podle mě budoucnost smrt, protože čim více si to nepřiznáváme, tím to tak je. Někdo říká: "Jsme rád že je to za mnou/ například zkouška, státnice, přijímací pohovor, atd./ ale tím že je to za mnou se vědomě dostáváme k tomu, že jaksi opouštíme nevědomě reálnou hranici minulosti, s trancendentálním přesahem k přítomnosti, kterou jakoby opomíjíme a jdeme vstříc budoucnosti. A to je možná o poznání děsivější. Naše jistoty jsou ve fázi vnějších alarmujících ataků. Jsou vystaveni okolí a světu k posouzení a diskuzi. A to že si to neuvědomujeme se posouváme blíže konci. Jak jsou někteří lidé rádi, a říkají si, to jsem rád že je to za mnou. Ale co "pravý smysl", uvědomění, reflexe a promýšlení. Minulost je. Přítomnost je a přitom není, je relativní a budoucnost, je koncem, stejně jako začátkem. Je tím co začíná nový konec. A později i minulostí.

Vzpomeňte na první slovo této úvahy... Vzpomínáte, jestli ne, podívejte se: "Zdravím". Tak tedy zdravím a s pozdravem do minulosti a přesahem do budoucnosti.