Deprese

Sedím tu nad stolem a nedokážu se na nic soustředit.
Snažím se v hlavě najít východisko,jak z toho ven.
Myšlenky se kříží jako cesty,ale nikdo neví odkud a kam vedou.
Nevnímám co se děje okolo mě.Pocity jsou hrozně smýchané.
Mám lásku svého života, ale zároveň se mi vzdaluje. Když na ní myslím,cítím neskutečné štěstí,ale zároveň bolest ,chvění a strach.
Je pro mě vším na tomto světě,cenější než můj vlastní život.
Zase ty myšleky ,,proč,co jsem udělal špatně" ?........ Jak to mám napravit ?.....

Vím ,hrozně jsem jí ublížil,nikdy to už nevrátím zpět, dokonce svého života si to budu vyčítat. To zklamání už nikdy ničím nenahradím.
Položil bych vlastní život za její,ale to by stejně nestačilo.
Tu bolest ,co jsem jí způsobil, z ní stejně nesejmu.
Miluju jí ,ale nevím,jestli o mě ještě stojí. Proč by taky,za to co si kvůli mě musela vytrpět.
Několikrát mi zachránila život na úkor svého zhroucení.Nikdy jí to nebudu moct splatit.

Zase mám ty zkurvený deprese a myšlenky na sebevraždu. Hlas v hlavě mi říká ,že s tí nic nevyřeším. Jen bych jí ještě víc ublížil,znova. Ale co mám dělat? Miluju jí a nevím jak dál.....

Mám o ní hrozný strach,užírá mě to uvnitř ,ač to nedávám najevo. Na venek pohodový,vyrovnaný ,ale uvnitř skoro vyhaslá troska.
....Chci vrátit čas na začátek,o 10 let zpět. ....Chci odejít z tohoto světa,kde každému jen ubližuji a nejvíc, ač nevědomky ,právě té kterou miluji nadevšechno na světě.
.............. Jsem v koncích.....


Miláčku moc se Ti za všechno omlouvám.

PROMIŇ MILUJU TĚ

Tvůj navždy...