UZEMNĚNÍ

Ten zápach, je to už rutina a vůně. Vůně očisty či života toho plápolajícího ohně. Jejich duše doufají, ale těla jsou bezbranná snad odevzdaná. První den jsem si připadal jako pan Dvořák ze Spalovače mrtvol, jenže naštěstí tady se snaží lidem jejich čas prodloužit, nikoliv jej naposledy doprovodit do jiné dimenze.
Vidím to pořád těsně před narkózou jsou v očích lidí jiskřičky slzení či snad naděje možná je to jen odlesk v očích od těch velkých operačních světel. Pak následuje obvykle Jodisol na těle s příměsí Desantu jenž zavoní zdi a další povrchy místnosti. Pacient doufá, ale doktor ten ví co dělá každý jeho pohyb je o několik tahů dopředu promyšlen. V momentě kdy doktor začne můj drobný úkol v tomto soukolí končí a odcházím abych čekal na fázi probuzení kdy opět pomáhám. Ani to nic nedělá jen mě přechází chuť na alkohol a trochu i cigarety když vidím na obrazovce žlučník jenž se odděluje od jater, nebo amputace prstu kdoví až uvidím amputaci nohy...

je to posvátný úkon opatrně a šetrně pomáhat lidem, kteří dokáží zachránit lidský život.