Mysl předbíhá
času je málo
spěcháš nestíháš
v předklonu běžíš
hlavou narážíš
…abys zastavil
Mysl se vrací
film se převíjí
okénko času
zastav na chvíli
život promítáš
dozadu padáš
…abys pochopil
Že je to nyní
co v tobě žije
není to příští
ani minulé
Ať dělám co dělám pořád se mi přehrává jenom černobílá groteska ...
dávno už se jí nikdo nesměje.
Opona padá a biograf zavírá
poslední divák odchází
v malinké jizbě promítač umírá
tu v kápi kdosi přichází
kosu má ostrou a úsměv zubatý
ačkoliv nemá chuť se smát
pod šedým pláštěm dlouhým až po paty
skrývá se dlouhý bílý hnát
Jéjda promiň, tak ti mě tvoje dílko dostalo až se ze mě tohle vydralo
09.11.2019 07:05:18 | blázen