Co se dá stihnout za jednu hodinu?

„Crrrr!“ Zvoní budík jako pominutý. Otráveně ho zaklapnu a znovu si lehnu. Aspoň ještě na chvíli… Chvíle se promění ve čtvrthodinu, která mi pak při mé přípravě do školy dost schází. Nesnídám, rychle se obléknu a z domu přímo vyběhnu.
Když jsem v polovině cesty na vlak, zvolním. Nakonec to přeci jen stíhám. Sednu si na polorozpadlou lavičku, která stojí opodál a nabírám dech. Přitom začnu lavičku zkoumat. Je zde vyryto plno nápisů a symbolů, většinou srdcí. Zavrtím hlavou. Nechápu, proč to lidé dělají. Na zemi kousek dál spatřím zmuchlaný list papíru. Zvednu ho a zjišťuji, že je to dopis. Podívám se na hodinky. Času mám ještě dost. Začtu se do dopisu…

Ahoj Kláro!
Je pro mě hrozně těžké psát Ti tento dopis, ale zároveň se mi tak trochu uleví. Sedím na naší oblíbené lavičce a vzpomínám…
Pamatuješ si, když jsme byly malé? Nemohly jsme se od sebe odtrhnout, byly jsme nejlepší kamarádky. To pokračovalo až do našich patnáctin, které jsme slavily spolu. Jenže pak to všechno zmizelo. Objevil se mezi námi kluk. Nezajímalo nás, že o nás neměl ani o jednu zájem, přátelství prostě z hodiny na hodinu skončilo. A já se ptám, mělo tohle smysl? Ne, tohle ne.
Stýská se mi po tobě, ale nevím, kde tě najít, přestěhovala ses už tak dávno… A mně to teprve teď vše došlo. Promiň…

Tady dopis končí. Smutně se dívám na tu popsanou stránku papíru. Možná už trochu chápu ty, kteří na lavičku vyryli své iniciály. Chtěli zviditelnit nějakou část svého života, část, která byla svým způsobem výjimečná. Vteřinu, minutu, hodinu… Člověk dokáže za hodinu udělat tolik věcí… Třeba zbytečnou hádkou skončit velké přátelství.
Vytáhnu z tašky kružítko a vyryji do lavičky své iniciály. Třeba k těm mým někdy ještě něco připojím, usměju se pro sebe v duchu.
Co já bych všechno mohla stihnout za jedinou hodinu? Dnes se mi povedlo zaspat, dohonit ztracený čas, přečíst si jeden smutný dopis a… Přijít pozdě do školy, uvědomím si naštvaně, když zjistím, že jsem svým rozumováním prošvihla můj vlak.
Rozeběhnu se k nádraží. Zapomenu na dopis i na lavičku a jen se modlím, abych si v další hodině stihla vymyslet dobrou výmluvu pro svůj pozdní příchod…