Carpe Diem

Jistě, je už zas neděle večer. A jediné co zas dělám, je, že sedím u počítače a pozoruji své prsty, jak tančí po klávesnici svůj tanec, který mě naučili na střední. Z rádia mi hraje nějaká skoro neznámá hudba. Snažím se, nevím jak bych to správně řekl, ale povznést to není. Nějak se snažím dostat se od všech myšlenek někam daleko. Buď psychicky a nebo i fyzicky. Ale nějak se nemohu odpoutat. A tak jsem si opět sedl a začal jsem psát. Původně jsem si řekl, že bych mohl psát něco jako minule. Prostě o ničem, ale pak jsem si řekl, že dvakrát psát o tom a samém nemá moc cenu. Hodně věcí by se nejspíše opakovalo. Dnes jsem začal trochu přemýšlet nad starým známým rčením Carpe Diem…
Jistě, už dneska podruhé a věřím v to, že ne naposledy, se nemohu brát za nějakého všeznalce světa. Vždyť stále jsem jen člověk na rozhraní puberty a takzvané dospělosti, ale kdo přesně řekl, kde to končí. Kde je ta hranice, kdy z jednoho světa skočíme do druhého? Kdo to řekl? Mno, to já netuším. Ale nechtěl bych ho potkat. To jsem trochu odbočil. Jak jsem už psal(říkal maximálně v duchu), nejsem žádný všeznalec. Mnoho je toho na světě, co jsem ještě neokusil. Mnoho takzvaného zakázaného ovoce. Ale teď i otázkou, jestli to zkusit chci. Někdy jsi řeknete, občas to říkávám také, že by se mělo zkusit všechno. K tomu já ale dodávám, že by se mělo zkusit všechno, co ten člověk chce, ale ne úplně vše. Jen prostě to co, si ten člověk přeje zkusit. Někdo řekne „ Zkus to, je to skvělý,“ ale co když to zkusit nechci a on mě do toho nutí? Vidím na něm, jak je to úžasné, jak se při tom tváří, ať už je to cokoliv. Ale já to zkusit nechci, a tak to nezkusím. Ale potom ve mně začne hlodat svědomí, tedy jestli něco takového vůbec je a začne říkat „ Proč jsi to nezkusil, mohl jsi si pořádně užít života“ a pak člověk začne pochybovat. Nejdříve málo, ale pak se to pomalu a pomalu zvyšuje. Až nakonec je skoro rozhodnut to zkusit, i když ví, že je to něco špatného. Ale vždyť co? Carpe Diem - Užívej dne a nic nevěř budoucnosti…
Kdo skutečně dokáže říci, co bude druhý den a tím pádem i to, proč by se ten stávající den neměl pořádně užívat. Jasně, pořádně si užít život. Ráno stávat v šest, jít do práce, vrátit se zas v šest a pak do hospody. Opít se, zasmát se s kamarády, s někým polaškovat a nebo jen se nezávazně bavit. Ale druhý den ráno zas v šest stávat a zas do práce a pak zas do hospody, krásně užívat života. A když člověk třeba jeden den nepřijde. To jsou hned otázky „ Proč jsi nepřišel, vždyť my jsme si užívali života. Co jsi dělal ty?“ A odpověď??? „ No, seděl doma a četl jsem si…“ Ten člověk musí být blázen, ale který z nich? Kdo dokáže říci, který si spíše užíval života? Ten, který je denně nalitý, anebo ten, kdo seděl doma a jen odpočíval při četbě knihy? Kdo je ten, kdo řekne „ Ty jsi si užíval a ty jsi se flákal doma a nic užitečného nedělal.“ A nebo naopak. Kdo to dokáže říci? Podle mě jen ti lidé, ale ti dva si budou protiřečit, protože každý bude říkat to samé. „ Užíval jsem si života.“ Ale může to být jakkoliv. To byl jen příklad. Další si vymýšlet nebudu, protože bych tu mohl sedět do rána. A teď nevím, jestli jsem řekl, že je noc, tedy večer. No, mohl bych si přečíst to, co jsem napsal a podívat se, ale proč? Vždyť bych teď neměl zrovna o čem psát. A vlastně…
Co? Možná až na konci… A kdy bude konec? Možná teď, nebo spíše až na konci…
Každý si přece může užívat život, jak chce. Ale co když začne žárlit na toho druhého, že si on užívá lépe a on ne? Co potom z toho plyne? Že na to nemá? Nevím. Prostě vůbec netuším. A v tom je ten problém, v tom to vidím já. Carpe Diem…proč ne? Ale nikdo už neřekl jak. Správně užívej života a nic nevěř budoucnosti… každý věří jinak. Někdo se modlí denně k Bohu a prosí ho, aby tento den byl jeho nejšťastnější. Někdo v životě nebyl v kostele a věří jen v sám sebe a každý den si říká, že tento den musí být nejlepší. Někdo nechodí ani domů z práce, užívá si život prací… a kdo pak řekne „ Já jsem si život užíval lépe než ty!!!“ Kdo bude na té straně a kdo bude stát naproti? Mno, jen ať si to zkusí každý přiznat. Ne, to nechci. Nikdo ať si nic nepřiznává. Taky proč? Nejspíše zas jen tak…
Nevím, ale načal jsem něco, co jsem si myslel, že nějak více rozvedu, ale zjišťuji, že na to nemám. Nechávám to ležet. Dávám to na stránky v domnění, že si to někdo přečte a když ne, tak se také nic neděje. Možná je to jen moje výpověď, ale ať si zkusí někdo sednout a jen tak se zamyslet a psát o tom. Většinou to skončí jako osobní výpověď. A tak ať každý hodí kamenem… možná to tak bude lepší…

Jako předtím, prosím o drobek soucitu s pravopisem a interpunkcí…

Nečekal jsem, že to skončí takhle rychle, ale nakonec to tak skončilo. A tak řeknu to, co jsem nakousl o pár řádků výše… Tohle je pro mě užívání života, dělat to co chci…

Co bude dále psáno?