Bez boje

Katastrofické scénáře.
Jsem bohužel až moc zaskočen naplňováním mých černých scénářů.
Očekával jsem, že se vláda bude zpečovat, tak masivní podpoře podnikatelů a krachujících firem.
Bohužel populisticky se nechávají vydírat oponenty i postiženými.
Slibená plošná podpora je prostě nesmyslná a pro státní finance zcela devastující.
K zániku některých míst i odvětví dojde i přes tuto podporu.
Jen o něco málo později.
Pak stát nebude schopen plnění leckterých základních funkcí v rozsahu na které jsme byly po léta zvyklý.
Rozumní zástupci podnikatelů i zaměstnavatelů přiznávají, že jsou de facto zaskočeni tak rozsáhlou pomocí.
Chápu argumenty lidí ohledně pomocí potřebným.
A i na toto bych se zaměřil.
Rozhodně bych však nepodporoval bohaté zahraniční firmy vyrábějící auta, letadla. Je i otázkou zda a jakou cenu má podpora restauračního, hotelnického oboru.
Jsou to obory, jenž jsou buď potřeba a svoje místo na slunci si najdou a nebo potřeba nejsou a nemá cenu tyto chránit.
Pred rokem 1989 zde byla přeci ani ne desetina kapacit a za pár let se to vše zbudovalo. A bude tomu tak i v budoucnu pakliže do tohoto byznysu nebudou zasahovat Hřibové a Novotni.
I auta se budou vyrábět jen v množství a cenách požadovaných trhem.
Nebudou li mít lidé dostatečné prostředky na život, jistě si jako první odloží nákup vozidla nebo zahraniční dovolenou.
Jíst a bydlet prostě musí.
Uvedu příklad mám li v kapse tisíc korun a deset blízkých, kterým chci dát dar, tak dám li každému jen tu stovku, sám nejspíš umřu hlady, neboť na mně nezbyde ani koruna.
Možná mi některý z obdarovaných něco málo daruje nebo půjčí.
No a stát nemající nic, jen dluh přesahující 1,700.000.000.000 ano správně 1,7 bilionu korun slíbí a rozdá další bilion korun.
Rozdá ho i přes vědomí značného poklesu daňových a ostatních příjmů.
Bez reálné možnosti splácení byť jen úroků.
Je pro mně nepochopitelné, že je kdokoliv do tohoto jasně neekonomického řešení ochoten nalít tolik finančních prostředků.
Naše úspory jsou prý údajně v podobné výši vůči státnímu dluhu.
Můžeme se tedy o tyto obávat minimálně jejich devalvaci kterou již teď vidíme ve vztahu k jiným zahraničním měnám.
A to je zatím jen začátek.
Slibem nezarmoutiš, se říká, ale vláda přikročila k činům nevratným a devastujícím.
Dělá tak pro populismus, moc a pro volební výsledky.
Ale zbyde tu po nich potopa dluhů a problémů s nezaměstnaností na jejíž řešení nebudou prostředky.
Následky pak poneseme my všichni.