O socializaci

Učili jsme se bludy, že socializace rozvíjí individualitu osobnosti, když se někdo začne vymykat normám společnosti, stává ze z něj nemocná, patologická osobnost. A že nějakými způsoby může dojít k potlačování individualizace.
Ovšem potlačení individualizace je už samotná socializace. Když se někdo snaží začlenit osobu stojící stranou společnosti do jejich stáda, tak ničí jeho individualitu a vnucuje mu své normy, teze a hodnoty. Vnucuje! Protože, kdyby je neakceptoval, nemohl by se ke stádu zařadit a stala by se z něj „psychicky narušená“, nebo přinejmenším „nenormální“ osoba. Z toho vyplývá – socializace je zotročování člověka.
Jak řekl Nietzsche, výchova je v podstatě prostředek ke zničení výjimečného ve prospěch běžnosti. – To je socializace.
Různé, např. ideologické, skupiny, si dogmaticky myslí, že zrovna jejich „filosofie“ je pravdivá. Každá z nich si o druhých myslí, že jsou, v podstatě blázni, když nevěří právě jim.
Stejně je to i s dnešní společností. Ta se ovšem tak rozrostla, že je téměř nemožné se od ní distancovat.Toto veliké stádo si tak dlouho zesocializovávalo - zotročovávalo lidi do své ohrady, že je velmi složité zůstat individualitou. Tato stejná společnost je všude kolem nás všech od narození, je skoro nemožné se jí úplně vymanit. Jedině vyrůstat na pustém ostrově – potom by to byla individuální osobnost.
Nejhorší je, že si dnešní společnost myslí, že jedině ona má pravdu, nepřipouští si pochybnosti o sobě samé. Žije ve zotročených iluzích.
Stala se sama sobě bludným kruhem a svou zkázou!