Kdybys to ještě zachránil

Mám svůj garden office.
Bylo to nejhezčí panorama, co si mi napsal.
Verandový test už nikdy nebude.
Nikdy tě tam nevezmu.
Zbourali to.


Moje oblíbený místo ve vesmíru.
A je to tak zkurveně smutný.


Vzájemná symbolika.
Symbióza.
Myslela jsem si, že si navždy propojený s mým spodním rtem.


Kdybych někdy měla děti, byly by tvoje.
A jestli ne, potom by nikdy nebyly.
Nejsme na to už starý.
Lpět. Lepit.
Lepkavý a starý.
Poněkud šílený.


Promiň za to, že se vždycky zblázním.
Moje hlava na tebe reaguje.
Smrští.
Snažila jsem se vzpomenout si, jak jsi voněl a fakt, že si to nepamatuju mě rozrušil.


A možná vypadám jako když těká jedna barva za druhou, převážně rudá.
Ale realita nikdy tak horká není.
A já chci jenom. .


Nauč mě.
Dělat piruety.
Točit se dokola.
Záchytný bod.
Přítomnost.


Co je tvou záchranou sítí?
A proč tě to nebolí.
Co ti dává právo... ?
Já.


Klid a nohy v teple.
Seš pro mě.
Pro tebe já.
Po ročnících.
Přes století.


Můžu toužit po něčem, co neznám.
O čem nevím, jestli bude dobré.
Můžu se bát riskovat.


Zájem.
To vystihuje a ty nemáš tetování.
A já mam Šarlatove písmeno.
Hvězdu na čele taky.
A nejsem ve tvém souhvězdí.


Odlišné spektrum.
Nebaví mě tolik, věci co znám.
Rozšíření obzorů a rozborů.
Duše.
Prolnou se někdy ve stejném čase?
A dopadne to dobře?


Je to příliš iracionální.
Chci mít a vyzkoušet všechno, co sem před deseti lety bezcenně zahodila.
Příliš hloupá.
Hloupé.


Možná mi chybí jen.
Vejít za doprovodu.
Už nemám takový strach jako kdysi.
Nechci stát na místě.


Promiň.
Nevěřím si, neumím.
Napsala bych se na každou sobotu příštího roku.
Možná si najdu na otravování někoho jinýho.
A co když jinýho.
Nechci.