Ohlédnutí
Ohlédnutí
Anotace: Takové malé "ohlédnutí"....
Když se tak ohlédnu na ženy v životě,
co vidět je, jeden zvláštní rys
Je tam ve vší prostotě,
Jak na mapě snů k pokladu kříž.
Jména ven se derou,
jak hledal jsem tu pravou.
Co životem s ní
dalo by se jít.
Rebelky, né uťáplice -
pod peřinu do ložnice.
A přeci, nebo proto
ten sen stále "hl☆dám".
A přeci jak medvídek jsem byl, vzhledem i povahou.
Na chvíli krátkou býval jsem zábavou
"Pomazlit" , pak poslat dál.
Pak
Jak pitomec vždy jsem stál,
sexu přitom jsem se tak "trochu bál"
Byť fantazie byly "šilené", vždy bylo to slovo "ne"
Chybovat je lidské
Vím
Co uvnitř, vím
sním.
~☆~
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Každou svou chybou se člověk poučí a chybujeme snad každý.Z Tvé básně cítím přesto klid, alespoň jak čtu, mezi řádky. Uvnitř sebe nalézáš klid.
Velmi pěkná báseň.
09.10.2022 22:03:48 | Jarunka
K pokoře i seběvědomí, je to dobrý a důležitý argument smíření sám se sebou. Chybovat je lidské, bez rozdílu. Chyby bolí zejména pro to, abychom se z nich poučili.
09.08.2022 14:12:34 | šerý
Zajímavá reminiscence. Jenže málokdo ví, co sám skutečně chce, pořád mu do toho někdo nebo něco mluví....Když od narození člověka okolí a společnost naprosto mate tím, co musí, co by měl, co by neměl, co smí, co nesmí atd.. A v lásce je to ještě zmatenější, protože na ni rozum vůbec nestačí; protože když volíš rozumem, miluješ málo a naopak...Láska mate tělem, třeba milenka a manželka se oceňuje každá podle úplně jiných kvalit...:-)
09.08.2022 11:37:29 | Lighter
To máš pravdu, jen problém je, když si to jako jedinec uvědomíš, co vlastně hledáš, a porovnáš to s tím, co máš...
09.08.2022 12:31:08 | Protos1182
Sebekritika bolí nejvíc, to ano. Chce to sebehumorný přístup: Takže musíš být prostě víc negativní! Tak budeš pořád nečím dobrým, co jsi nečekal, "překvapenej"...:-))
10.08.2022 12:30:12 | Lighter