Život...

 

 

Všude je tolik návodů jak žít,

tolik informací co má člověk dělat, 

jak být šťastný, úspěšný, vyrovnaný...

Napadlo Vás někdy, že se tím Ti odborníci jenom živí?

Stejně jako pekař co peče rohlíky, stejně jako řezník, řidič, 

nebo zkrátka kdokoli kdo dělá svou práci. 

A stejně jako všichni kdo práci neumí, někteří z těch rádoby odborníků,

jenom žvaní...

Žvaní, aby z Vás dostali nějaký prachy. 

Mluví, ale nic neříkají. 

Většina těch rad je k ničemu, dokud si nějak nepomůžete sami.

Ale přesto to má své kupce.

Jako většina věcí, kterýma se celý život obklopujeme.

Víte proč?

Tak moc se snažíme najít nějaký smysl v tomhle dementním bordelu,

že zaplatíme i za tohle...

Jen aby někdo za peníze poslouchal naše sračky.

A čím víc zaplatíme, tím jsme spokojenější...

To přece pomáhá...

Bylo hůř a myslím, že ještě i bude.

Až se stáří ozve plnou silou

a my přestaneme řešit píčoviny...

Jestli se chcete mít dobře už teď,

přestaňte skuhrat...

Dřu celej život, a mám hovno...

Nekradl jsem, nepodváděl, studoval, snášel kde koho a kde co.

A víte vy co, měnit se už nebudu. 

Mohl jsem být větší hajzl, bejt zlej a podvádět, abych se měl lépe.

Nechci. Jsem vlastně spokojený. Nikomu nic nedlužím, nikomu se nemusím

zodpovídat,

a můžu si pořád říkat co chci.

Ne, že by to někoho zajímalo.

Nejsem oblíbený, protože mám svůj vlastní názor.

Nejsem schopný se přizpůsobit, protože když potkám blbce, odmítám se s nimi bavit.

Otevřete oči, svět je pořád stejný, jenom my jsme zblbli...