Se stejným výsledkem

Rozhodla jsem se jít pěšky po schodech třináctipatrového paneláku. 

Ty jsi jel výtahem. Máš ve všem jasno.. proudíš tak rychle. Myšlenky nezastavuješ,  nerozebíráš. 

Jsem natvrdlá, nechápavá,  chci všechno analyzovat,  ale proč? 

Říkám si...

Hlavně se neptej sama sebe,  když nic nevíš. Zřejmě si asi neporadíš. Nech to plavat a počkej si na jasnější signál. Potřebuješ nakopnout pořádným tokem energie. 

Supercloumák, zemětřesení, tsunami. Jó to je průvan. To tvoje smetí v hlavě bude v ten okamžik pryč. Proč  nežiješ přítomností? 

Tak a dost otázek a sebetrýzně. Jsi taková jaká jsi.  Víš co od sebe čekat a pořád děláš stejné chyby. 

Vodíš lva na řetízku a stejně tě sežere nebo uteče. Je ponížený, že se nechá tebou vést. 

Chceš po kapce slzy, aby smyla pár let tvé životní nepohody. Pro očistu ze vnitř těla ven, použij slaný dopravník. 

Ze života ženy. Když nevíš, začni plakat...