Zajíc

Když jsem přišel z práce domů, našel jsem ve schránce zajíčka. Byl malinký jako míček, ale v očích měl výraz učence.
„Nazdar zajíc!“ povídám. On se jenom koukl a už jsme byli kamarádi. Vzal jsem ho domů. Byl štědrý den a já byl sám. On byl taky sám a tak jsme slavili ve dvou. Na svůj talíř jsem si dal kapra a na jeho zelí a mrkev. Bylo nám dobře. Po večeři jsme si rozdali dárky a mazlili se s nimi až do úplného usnutí. Říkáte, že je to hloupost mít zajíce ve schránce? Nevadí. Nám bylo dobře. Škoda jen, že byl plyšový.