Kámen

Jako malý kluk, chodil jsem do houslí. Cestou mě lákaly kamínky. Vybral jsem si jeden, který jsem nakopnul a dokopal ho až domů. Někdy to byly zapeklité situace, neboť kamínek po kopnutí skončil třeba pod autem, nebo v trávě. Když se mi však podařilo ho dopravit i přes tyto problémy až k domovu, byl jsem moc rád. Věřil jsem, že ten den budu mít štěstí. Dnes jsem dospělý a s kamínky si už nehraji. Jednou sem šel po městě se svým synem. Tu mě napadlo nakopnout zase kámen cestou domů. Syn hned pochopil a tak jsme ten kus nerostu střídavě dopravili až k domovním dveřím. V tu chvíli jsem byl zase šťastný. Ne, jako tenkrát. To štěstí bylo tady. A víc. Přibyla k němu otcovská hrdost. Hrdost s velkým Há. Měl jsem se o své štěstí s kým podělit.