Jedno kamarádství

Byl to kámoš, kterého by si každý přál. Ukázal mi svět a život, jaký můžu mít. Když nebudu lhát sobě ani ostatním, najdu cestu k sobě a k lidem, kteří jsou mi blízcí.

O půlnoci mi vyzváněl telefon, ale já na něj jenom koukal, když potřeboval pomoct. Byl to přítel, co tě nikdy nezradil, vždy mi pomáhal, ale já jen tupě zíral a s brýlemi na očích jsem to všechno přehlížel.

Jednou to všechno přestalo. Telefon přestal zvonit a já si sundal brýle z očí. A tehdy jsem začal vidět ten život, o kterém mi vyprávěl. Najednou všechno dávalo smysl.

Byla to ona – nejlepší kamarád, jakou si můžeš přát. Nad okem jí pulzuje srdce za každé zvíře které zachráni.Na tú šťastnou tvář nezapomenu.

 Byla to čarodějnice.

„Já to hned věděl, ani se nemusela představovat,“ řekl jsem.

„Říkají mi Nebelvíra,“ odpověděla, a já se začal tiše smát. Holka zdatná a statečná, žádná snaha pro ni není marná.

Ještě bych psal dál, ale víš co? Dokonce i moje klávesnice na mě teď kouká s výrazem:

 -Vážně?

 Takže … jdu spát, než mě začne nenávidět i tenhle stroj.