Anotace: Příběh o kamarádství, které netrvá věčně, ale přináší nejcennější lekce."
Byl to kámoš, kterého by si každý přál. Ukázal mi svět a život, jaký můžu mít. Když nebudu lhát sobě ani ostatním, najdu cestu k sobě a k lidem, kteří jsou mi blízcí.
O půlnoci mi vyzváněl telefon, ale já na něj jenom koukal, když potřeboval pomoct. Byl to přítel, co tě nikdy nezradil, vždy mi pomáhal, ale já jen tupě zíral a s brýlemi na očích jsem to všechno přehlížel.
Jednou to všechno přestalo. Telefon přestal zvonit a já si sundal brýle z očí. A tehdy jsem začal vidět ten život, o kterém mi vyprávěl. Najednou všechno dávalo smysl.
Byla to ona – nejlepší kamarád, jakou si můžeš přát. Nad okem jí pulzovalo srdce, a tu tvář si zapamatuješ navždy.
Byla to čarodějnice.
„Já to hned věděl, ani se nemusela představovat,“ řekl jsem.
„Říkají mi Nebelvíra,“ odpověděla, a já se začal tiše smát. Holka zdatná a statečná, žádná snaha pro ni není marná.
Ještě bych psal dál, ale víš co? Dokonce i moje klávesnice na mě teď kouká s výrazem:
-Vážně?
Takže … jdu spát, než mě začne nenávidět i tenhle stroj.
Tak tohle je hodně dobrý, už jenom tím nápadem a způsobem zpracování:-)*
17.09.2024 14:23:49 | cappuccinogirl