Láska a nenávist, kde jsou hranice???

Jak jednoduše může všechno krásné skončit. Stejně rychle, jako jedno lusknutí prstů. Stejně rychle, jako vyprchá vůně parfému. Stejně rychle, jako se může láska změnit v nenávist.
Protože právě láska a nenávist mají mezi sebou tak nitěrně malou hranici, že lze velmi jednoduše přestoupit z kladného pozitivního citu s názvem „ láska“ do negativního vězení s řetězy, které si říká „ nenávist“. Najednou se ocitáte na opačném břehu, než na kterém jste chtěli stát.
Jste zhrzení, zklamaní, podvedení. Cítíte nedefinovatelnou bolest, o níž si myslíte, že snad nikdy neodezní. Myšlenky se vám v hlavě míchají, život si jako by omylem běží a vy v něm figurujete, ale zároveň o to ani moc nestojíte. Jste v něm cosi jako figurka do počtu.
Jak se přátelství může změnit v chladnokrevnou nenávist, která nemá žádné únosné hranice ani body, o které by se dalo opřít??? Nejhorší je, když už není ani naděje, ke které by se dalo upnout….
Zdá se to být jako včera, květiny ve váze ještě neuvadly, všude je cítit přítomnost toho druhého, který odešel. Jsou to týdny, měsíce, roky…. Ale vy to vnímáte, jako by se to přihodilo včera. Jako by na posteli ještě leželo oblečení člověka, kterého jste milovali, a on přesto odešel. Nemůžete tomu uvěřit, nejspíš proto stále doufáte v to, že se vrátí.
Připadáte si jako pošetilí blázni??? Nejde o nic neobvyklého…. Zčásti výplod vaší fantazie, která paradoxně zahrnuje většinu vašeho myšlení a smýšlení. Nejste schopni přemýšlet pozitivně, nýbrž se uchylujete k naději a logicky tudíž tíhnete k normativnímu myšlení, které vám ale nic nedá – naopak. Váš mozek se jakoby „ nadefinuje“ na určitou lajnu, podle které pracuje a díky tomu přemýšlí víceméně srdcem, je – li vůbec možné, ba přímo přípustné takové označení použít.
Pojďme si rozebrat jednotlivá slova, tedy „ láska“ a „ nenávist“…. Slova často používaná, mnozí je říkají jen tak do větru a hlubší význam v nich nehledají, přesto by měli, pokud chtějí vnímat svět, pochody a lidi kolem sebe, v takové podobě, jak se před nimi rozprostírají.
Láska, co to tedy je??? Šílenství kombinované s vášní, hlubokým citem, nádhernými pocity… Koktejl něčeho nevídaného s menší dávkou pochybností, ale to k sobě nejspíš patří. Pocity zmítavé, zoufalé, milující, pokorné…. Pocity různého druhu… Přesto však v tom všem přetrvává pocit lásky a souznění… A pokud skutečně milujete, nenecháte se ničím odradit, prostě jen milovat… Věřit svému pocitu, svému srdci a ignorovat vše, co by mohlo zkalit vaše čisté přesvědčení v to, že skutečně milujete oddaně a taky přesvědčení, že milujete správného člověka.
To, co bylo kdysi krásné, se samovolně může změnit v naprosté antonymum, v zápor, ve velké černé mínus. Nepociťujete žádné souznění ani lásku. Cítíte nenávist, prokletí… Jako by se vám dnem i nocí nad hlavou vznášel černý oblak a nad hlavou vám létalo hejno vran.
Jediné, po čem toužíte, je ublížit druhým. Chcete, aby cítili stejnou bolest jako vy, aby cítili stejný žár v hrudi jako vy. Nemyslíte na to, co mezi vámi bylo předtím. Chcete přetrhat veškeré vazby, jež mezi vámi kdy byly vytvořeny. Nechcete mít s tím druhým cokoliv společného, ani poslední nitku provazu, který by vás mohl ještě stmelit.
Kde jsou potom hranice mezi láskou a nenávistí??? Těžko říct, ovšem bariéry oddělující pozemskou lásku a jedovatou nenávist jsou velmi snadno překročitelné….