Nejhorší je bezmocnost

Nejhorší je, když za chyby ostatních pykají nevinní.

Na druhou stranu...
Kdo je tu bez viny, ať hodí kamenem,

ať projde bez spálenin plamenem,

bez namočení řeky pramenem,

ať řekne větu jedním písmenem... (asi blbé, ale nic jiného mě nenapadlo :op)

Myslím teď vážnější věci, ty, při kterých jde mnhokrát i o život.

Třeba takové pasivní kouření. Zdá se, že je to vlastně nic v porovnání s kuřákem. Ale kuřák může s kouřením přestat, nebo se o to aspoň pokusit. Ale pasivní kuřák není schopen zabránit svému okolí v kouření; přesto mu nikotin ničí zdraví.

Myslíte, že přeháním? Zeptejte se třeba servírek-nekuřaček, které musí být v zakouřeném prostředí den co den. Těm se to holt na zdraví podepíše, i když vlastně jsou v tom nevinně. Třeba se snaží žít co nejzdravěji, sportují, jedí vyváženě, abstinují... ale dokud jim bude pár desítek lidí denně kouřit pod nosem, tak se nekuřačkami nestanou.

Kuřák ví, co mu hrozí a může s tím něco dělat. Nekuřák ví a je bezbranný.

Podobně nebezpečný, nebo spíš ještě horší je... alkohol za volnatem. Poslouchejte zprávy, stačí se zaměřit na ty o dopravních nehodách...

"Mladý muž způsobil poblíž Brna dopravní nehodu, při níž zemřeli dva lidé. Řidič, který nehodu způsobil, byl pod vlivem alkoholu a skončil v nemocnici s lehkým zraněním..."

Osoby, místo, počet obětí se mění, ale bezbrannost nevinných řidičů, kteří nejsou schopní těmto věcem zabránit, zůstává.

Neovlivní to. Prostě jen jedou. Spořádaně, podle předpisů, střízliví, nezfetovaní, dávají pozor na cestu. Ale najednou... rána, křik a.... ticho. Pokud se z něj ještě proberou, mají štěstí v neštěstí, které je jen umocněno tím, že z nehody vyváznout bez trvalých následků.

Když to řidič pod vlivem napálí do stromu a (při)zabije se, je to kruté, ale v podstatě si za to může sám. Měl buď pít, nebo nesedat za volant. Ale když ta nehoda stojí někoho nevinného a hlavně bezbranného zdraví nebo doknce život, je to ještě horší.

A víte, co je na tom nejhorší?

Že proti bezmoci jsme naprotsto bezmocní.

*

"Proč? si nevzpomínám

Teď jen bolest vnímám.

Nemůžu se před ní schovat,

Bolí mě i vydechovat.

Mám pocit, že se propadám,

Jako kámen si připadám.

*

Už nezměním, co se stalo,

Chci jen, aby to přestalo.

I když jsem v podstatě bez viny,

Nevysvobodím se z laviny,

Která mě ze všech stran obklopuje,

Je to bolest, jež neustupuje.

*

Vím, vypadá to jako bláznovství,

Chci vyměnit spánek za království.

Chci nic necítit.

Bolest vymýtit.

Trpím, můžu se jen znovu ptát,

Bože, jak se mi to mohlo stát?"