Politická situace v ČR

Politická situace v naší republice není, řekněme si to na rovinu, zrovna nejlichotivější. K mizerné politické náladě přispívá také rok od roku se zvyšující rozpočtový schodek; ten na rok 2008 se má pohybovat kolem 71 mld. Kč. To prý ještě není podle ministra financí tak hrozné, ale upřímně - kdo z nás už měl tolik peněz v ruce? Dále pak to může být kauza Čunek, protiradarové manifestace a naše milé zdravotnictví.
Ale o těch a dalších se rozepíši až dále, teď bych skočila na to, zda chci být političkou. No, já nevím, vlastně mě to ani neláká, ale když už by mě někdo oslovil a zeptal se, která strana je mi nejbližší a která mě názorově oslovila, odpověděla bych, že žádná, neboť nemám zapotřebí „brodit“ se v páchnoucím politickém bahně, vždyť politika se dá přirovnat k ekosystému rybníka. ODS – je kdysi krásně modrá voda oplývající životem, ČSSD – v čele se svým předsedou by mohla připomínat tlustého a věčně mrzoutského sumce, KDU-ČSL – k nim by se hodilo označení idealistického rybáře – snílka, Strana zelených – je jako žabinec, který rozvířilo prasátko, expresivně Čuně(k) a KSČM je právě to nejspodnější zapáchající bahno, skrývající v sobě zločiny minulosti.
Avšak dost pochmurné nálady, nejvíce se mi líbila, alespoň podle názvu, „Balbínova poetická strana“, a proto, pokud bych šla do politiky, založila bych si nějakou svoji, třeba, dejme tomu, „Pokrokovou stranu zítřka“... a věřte mi, nebyla by to žádná zpátečnická partaj. O svém programu, a to jak volebním, tak i stranovém, nemám dosud zcela jasno, ale určitě bych se nesnažila voliče utáhnout na vařenou nudli, respektive na předvolební guláš, ani stokrát omletými hesly: „rodina na prvním místě,“ „jistoty a prosperita“ či „mílovými kroky k vysokému důchodu, aneb stáří vpřed.“ Snažila bych se oslovit voliče něčím zcela novým, třeba: „ukončeme směnný obchod v porodnicích a márnicích“ nebo „heparin není pro každého.“
Ale teď vážně, pokud chce člověk do politiky, měl by mít alespoň tři základní vlastnosti: dobrý žaludek, nehoráznou drzost a excelentní přetvářku... a protože já bohudík tyto vlastnosti nemám, tak se do politiky nikdy nepohrnu.
Tímto bych skončila svoji politickou kariéru, přičemž jsem neovlivňovala ani nebyla ovlivněna médii, kteří k ní patří stejně jako košile ke kabátu, vždyť kdo by jinak vyšťourával Topolánkovy zálety do Innsbrucku nebo do Bologne na lyžování, svatbu Jirky s krásnou Petrou, anebo darování 130 rolí toaletního papíru jednomu dětskému domovu od nejmenované ženy se slovy, že to je ta nejdůležitější denní potřeba. Takže bych se spíše klonila k názoru, že média neovlivňují politiky, ale názor obyčejných spoluobčanů negativními články, mnohdy pomluvami.
Teď bych se vrátila k tomu, co jsem nakousla na začátku - začněme třeba kauzou Jiřího Čunka; ten se proslavil hlavně jako prozíravý vsetínský starosta, který dobrovolně přijal půlmilionový úplatek... ne, že by mi byl pan ministr nějak moc sympatický, ale chyťme se za srdce a za svědomí, jaký úředník dneska nepřijmul úplatek nebo ho alespoň nenabízel, aby se věci trošku pohnuly? Dále potom zatočil s černými pasažéry ve vítkovických domech a vyhnal je kamsi za město, o jeho sociálních dávkách se nebudu dále rozšiřovat a mohu jen tiše závidět.
Poté si ještě matně vzpomínám, že jsem se zmiňovala o radaru; ano, vděčné téma, jenom na začátek bych ráda podotkla, že i radar má jenom určitou životnost, takže když se dožiji alespoň průměrného věku 71 let, bude radar již dávno v železném šrotu, takže proč tolik rozruchu? Je sice pravda, že škodí zdraví, ale i malinkaté klíště je stokrát nebezpečnější. Radar je vlastně jenom další zápletka již tak rozvířené politické scény. Kvůli němu se pořádají demonstrace s transparenty typu: „s radarem na strýčka Sama“ a „Vlasta zradila vlast.“ Přičemž na demonstrace chodí lidé vesměs staršího data, kteří tam jdou jenom proto, že o tom „někdo támhle mluvil.“
A když těm vetchým starouškům a stařenkám bude z radaru špatně, zajdou k lékaři, přestože bude od ledna za 30Kč a on jim předepíše „antiradarstiva.“ Prý už teď jsou čekárny narvané lidmi, jež nechtějí připlácet a raději se nechají prohlédnout na několik let dopředu a při dlouhé chvíli nadávají v čekárnách na ministra zdravotnictví Julínka, který s tím svým trpaslíkem ztěžuje těm nebožáčkům život.
Na úplný závěr bych chtěla uvést, že jsem dnes slyšela, že má být hlasovaní o nedůvěře, proto bych se ráda zasadila o to, aby byla nedůvěra vyslovena celé vládě a místo ní byl nastolen systém známý kdysi ve starém Římě, totiž, že být senátorem je bezplatná věc cti.
Má poslední věta obsahuje stylová slova mnoha politiků, jimiž bych se chtěla rozloučit: „Volte mě!“