Dalajláma a svět.

Dalajláma a Svět.

Šokující zprávy přicházejí den co den a člověk se už nad nimi ani příliš nepozastaví.
Přesto čas od času něco tak extrémně vybočí z normálu, že na to koukám z otevřenou pusou , neschopen slova.
Dneska to byla zpráva ve zpravodajství lépe řečeno zprávy dvě.
První zněla:,,Dalajláma souhlasí s demonstracemi na trase putování olympijské pochodně. S vyloučení násilí.“
To je jistě velmi bohulibé, ale jaksi nerealizovatelné.
Moc by mne zajímalo jak si to asi představuje?
Když někdo pěnovým hasičákem uhasí pochodeň je to tedy správně.
Když přitom pěnou zasáhne obličej toho chudáka co pochodeň nese je to špatně.
Nosič má zánět spojivek a Dalajláma se během jedné vteřiny potěší a pak rozzlobí.
To je fakt úžasný!
Druhá zpráva je o poznání hlubší ,,Pokud v Tibetu neskončí násilí vzdá se duchovní vůdce své země funkce.“
Zase vysoce ušlechtilé ,ale jen na první pohled.
Jak si to máme vysvětlit?
Dalajláma nemá žádnou oficiální funkci ve smyslu politickém. Je toliko duchovním vůdcem své země a reinkarnací vyšší moci na zemi.
Na politickém kolbišti nemá co složit. Nelze opustit něco co nemám zbývá jen pole duchovní.
Chystá se snad Dalajláma vypudit reinkarnací ze svého těla silou. Použije elektrické šoky nebo se bude tlouct holí do hlavy?
Člověk se chtě nechtě musí ptát :
,,Není to jen póza ?“
,,Nechce být přemlouván a přesvědčován svými ctiteli ?“
,,Nepatří takové chování spíš k herci v telenovele než k duchovnímu vůdci ?“
Po dlouhé úvaze zbývá poslední otázka: ,,Věří vůbec Dalajláma tomu co hlásá?“
Nevím do hlavy mu nevidím, ale jsou zde velmi podivné a podezřelé aspekty.
Před časem tiskem proběhla zpráva, že současný Dalajláma chce za svého života vybrat nástupce.
Neznám přesně Tibetské náboženství , ale zdravý rozum naznačuje, že nová reinkarnace božstva může povstat až po smrti současného nositele.
Pokud by se nový Dalajláma vybral za života toho stávajícího došlo by k zásadní změně v celém fungování společnosti.
Duchovní vůdce by nebyl vybírán vůlí vyšší moci.
Nebyl by ani volen z vůle všeho lidu ve volbách.
Byl by prostě jmenován svým předchůdcem.
To by , ale znamenalo jediné. Z duchovního vůdce by se stal diktátor.
Hravě by se mohlo poměřovat s novým ruským carem Putinem.
Ten si také sám ve své hlavě vybral Medvěděva a nechal ho zvolit do prezidentského úřad. Toto přirovnání se zdá být příliš fantastické, ale ve své podstatě popisuje úplně identický vývoj.
Živě si umím představit ten poprask kdyby Benedikt šestnáctý za svého života jmenoval nového papeže bez ohledu na výsledek konkláve. Celá intelektuální obec na obou stranách Atlantiku hoří jako benzín.
Vzduchem létají urážky církve i papeže.
Američtí herci bez ohledu na svoji víru pálí obrazy Benedikta a bojují proti církvi.
Vím tohle se nestane.
Katolická církev dbá svým zásad.
Nikoho ani ve snu nenapadne měnit pravidla volby muže sedícího na stolci sv. Petra. Závěrem mi dovolte krátké zamyšlení ke vztahu Čína , Tibet.
Nechci dělat arbitra tohoto sporu.
Nevím kolik staletí vládli Číňané Tibeťanům a Tibeťané Číňanům .
Jedno , ale vím docela určitě.
Dnes v Číňané nemají ani socialismus a ani komunismus. Ta obrovská země jde svojí vlastní cestou.
Její vůdci , kteří mávají tvrdými knížkami jenom pokračující v tradiční vládě čínských císařů. Netuším komu věří , ale Marx, Engels , Lenin nebo Mao to určitě nejsou.
Snaží se svojí zemi pomocí diktátorských metod převést během historicky krátké doby z feudální zaostalosti do moderního světa.
Po ekonomické stránce jim to docela jde.
Tolik lidí ještě žádný jiný režim nevyvedl z bídy k prosperitě za tak krátký čas.
Otázka zní : ,,Co se stane až budou mít všichni Číňané plná břicha?“
Nebudou chtít i více svobody?
To netuším a nikdo z Evropanů také ne. Tradice je v Číně úplně jiná než u nás.
K tomu co se děje v Tibetu mi dovolte poslední otázku:,, Ptá se někdo těch tisíců bezejmenných obyvatel na to zda chtějí zase pracovat pro klášter?“
Zkuste to!
Možná budete překvapeni.