Náhubkem pro psavce z hloubavců hloupavce

Motto: „Věříme v demokracii, věříme ve svobodu — a ve svobodu vždy větší a větší…“ (z prohlášení nezávislosti československého národa vydaného v Paříži dne 18. října 1918)

Tento citát však zdobí i titulní stranu hradního webu (www.hrad.cz) a tudíž "zdobí" i nejvyššího pána Hradu, prezidenta Václava Klause, jež v pátek 13. února 2009 snad bez mrknutí oka, ale rozhodně bez zaváhání podepsal novelu trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb.) zakazující novinářům zveřejňovat pod pohrůžkou trestního stíhání informace uniklé z probíhajících trestních šetření, dokud rozsudek nenabyde právní moci. Tzv. náhubková novela zákona pochází z pera poslance Marka Bendy (paradoxně syna Václava Bendy, disidenta normalizační éry).

Útvar připomíná sonet, text je napasován do 3/4 rytmu.
Podobnost s protestsongem Jaroslava Hutky „Havlíčku, Havle“ (http://www.ujdeto.cz/lyrics/hutka-jaroslav/havlicku-havle-cz/) a jeho inspirace jím je platná jen pro jeden rým, jinak je čistě náhodná.

Nemravný zákon Marek nám kuje,
co schová vykuky do mlžné sluje.
Dočasu nebudou mít šíbři trable,
když novináře onáhubkuje.

Jak pod pláštíkem nejtmavší noci
mocipáni budou si zase moci,
co novinářům sebrali šavle,
k nekalým prebendám tu dopomoci.

Nejvyšší hradní — snad levou zadní —
podepsal, aniž se zamyslel nad ním.
Co tomu říkáte?, Václave Havle.
(echo: Co tomu říkáte?, Václave Havle.)

Nechceme znát chvíle, kdy nejde o hněv
a z kouta rudého zasyčí ohně,
vylétnou sekery, nože a kramle.
(echo: vylétnou sekery, nože a kramle.)